Vlastimil Vondruška mi sice vloni v jednom literárním časopise odpověděl, že se v tom směru určitě pletu a že se „mentalita lidí za poslední století velice změnila, protože se změnilo prostředí, ve kterém se pohybujeme,“ ale je to podle mého názoru nadále otázka do pranice.

Rovněž tak „základních příběhů“ existuje pouze omezený počet, jak vám dosvědčí jakýkoli bystrý filmový producent, který je na svém místě, a to nejen producent hollywoodský. V určité rovině se skutečně „všechno opakuje“ a já osobně například nepokládám ani trochu za správné, když někdo vyčítá americkým studiím, že dnes recyklují, ba skoro už jen recyklují. Sice je to bezesporu pravda a tato totální recyklace nás může až fascinovat (má se kupříkladu opět točit Ben Hur), nicméně se do vysoké míry totéž dělo vždycky. Ač...

Ač samo sebou někdy musely vzniknout i ty zhola prvé filmové verze každého příběhu, asi jako musela někdy být sepsána první varianta každého příběhu literárního; neboť rovněž u knih pochopitelně docházelo a dochází k jakýmsi „remakům“, ať už přiznaným či nepřiznaným; ať již navzájem si podobnějším víc anebo méně.

Příkladem takového „literárního vykradení“ ostatně zůstane i tak slavný román, jakým je (fakticky horor) Pán much, tato parafráze pozapomenuté Bouře na Jamajce (1929) od (pozapomenutého) Richarda Hughese. Čímž jistě nikterak nechci snižovat i Nobelem zaštítěnou hodnotu Pána much, ale jen a pouze konstatuji, že podobné téma někdy zpracujete s velikým úspěchem, zatímco váš méně domrlý (a to píši bez urážky) předchůdce splakal nad výdělkem. A on tu žil, on byl dokonce i váš inspirátor, aniž ale dohmátl na Nobelovu cenu za literaturu, a zůstává vámi - fakticky - zastřen. – A chodí-li to mezi lidmi tak? Bezpochyby.

Nad obrovským množstvím filmových remaků se aktuálně znovu rozčiluje i výtečný publicista Boris Hokr v prvním letošním čísle časopisu XB-1, byť právě jeho článek (Docházejí v továrně na sny sny?) se mi tak úplně nelíbí. Proč? Podle mého názoru si měl problematiku předem lépe promyslit, než začal popisovat ty tři stránky, ale už je pozdě a jeho stať třeba zrovna moc nepracuje s hypotézou o omezeném okruhu témat. Což mám za její slabinu.