Vzpomínám a vidím v minulosti i chvíle štěstí a socialismus byl zahradou, to jistě, ale zoologickou. A dnes… Co se opravdu děje dnes?

Zdá se mi, že to tuším, a nemám iluzí. Tak jako silnější predátor pozře v džungli slabšího zajíčka, rovněž Marxem (je mu 200 let) solidně analyzovaný kapitál nadnárodních korporací zrovna polyká demokracii; asi jako krajta králíka. Ale jsem optimista jako Lasica a říkám tady i v plénu: „Možná ne. Třeba se nic neděje! A byla demokracie vůbec někdy někde? Ukažte mi ji na Athosu a v Monaku!“

A co vím dál? Na Robinsonově ostrově nebyla. Na tom Lincolnově snad, ale co s tím, pánové a dámy, vždyť oba ty ostrovy i veškeré utopie jsou vymyšlené.

Anebo si pro potřebu tohoto fejetonu vezměme Rusko let dvacátých, jež Bondy označil za jedinou prý chvíli a místo, kdy to - možná - na chvíli zajiskřilo a mířilo s lidstvem k lepšímu. Hm. Ale byla to demokracie? Pochybuji! Ba vím, že nebyla, a prahnu ostatně pro dnešek zůstati skeptikem. Proč? Protože, kdo ví, ale možná opravdu není východiska a korporacím dozajista přísluší také altruismus hodných lidí za nimi, ale (cha, cha) v pohádce.

V reálu je to k smíchu. V reálu se nikdo nešetří. Nadnárodním korporacím ostatně už z principu ani nemůže jít o nic mlhavého, nýbrž jen o zisk; kdyby totiž nešlo, jejich kapitál by moc dlouho zachovalým kapitálem nezůstal. Aj! A jest vůbec ještě v podobném světě místa pro Čechy?