Jeden z prvních právníků, věnujících se po listopadu 1989 profesionálně sociální politice, byl Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc. V roli náměstka, tehdy federálního ministra práce a sociálních věcí, se koncepčně podílel na transformaci sociální politiky. Po roce 1990 došlo k zásadním změnám v oblasti financování důchodů, zdravotnictví a v neposlední řadě také ke změnám v daňové legislativě. Zákon č. 100/1988 Sb., s neutrálním názvem: „O sociálním zabezpečení“, byl necitlivě změněn na zákon č. 155/1995 Sb., se zcela nepravdivým názvem „O důchodovém pojištění“(správně „O důchodové dani“).

Z jakých tezí tehdejší odborníci při formulování nových zákonů v sociální oblasti vycházeli, nám prozradí knížka renomovaného právníka Prof. I. Tomeše „Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost“ (Socioklub 2001). Uvedu dva příklady z jeho publikace: 

První příklad je z I. kapitoly, cituji: „V (před)minulém století se vedl spor mezi renomovanými ekonomy a sociology o tom, zda člověk je svou povahou homo economicus nebo homo socialis. Teprve ve dvacátém století se obecně uznalo, že podstatou člověka není ekonomická činnost. Ekonomické činnosti jsou jen instrumentem k lidskému žití a rozvoji. Tím se vytvořil i prostor pro nové pojetí funkce sociální politiky státu“.

Všichni samozřejmě uznáváme, že člověk je tvor společenský. Každý z nás ale musí také jíst, pít, odívat se, opatřit si obydlí, do něj teplo a světlo. To všechno ovšem stojí peníze a ty si nikdo nevydělá tak, že lehce propluje životem. Člověk přece není jepice, aby po zrození jeden den protančil se svými vrstevníky a pak v klidu zahynul, nestaraje se o zárodky nového života, které zasel. Rodiče musí malého človíčka opatřit tisícem věcí, obklopit ho péčí, vychovávat ho, podporovat jeho zvídavost a následně mu umožnit i vystudovat. To stojí rodiče mnoho úsilí i peněz po dobu osmnácti i více let.

Dovolím si konfrontovat pravdivost uvedeného citátu s demografickou statistikou z historicky nedávné české reality. Máme rok 1992. Tehdejší Česká národní rada odhlasovala zákon o daních z příjmů fyzických osob. Následně jej podepsali pánové Uhde a Klaus. Zákon vyšel ve sbírce zákonů pod číslem 586/1992 Sb. a začal platit od 1. 1. 1993 (více ve 2. článku Ekonomové a dítě). Výsledek, v podobě holé pravdy, definované na základě dat Českého statistického úřadu je v následující tabulce: