Vládní programové prohlášení je vždy a v každém případě politickým dokumentem. Má a musí být dokumentem, který přesně popíše stav, ve kterém se vláda ujímá správy země a srozumitelně se přihlásí k tomu, kam za čtyři budoucí roky chce zemi pod svojí správou přivést. Tento charakter předložené programové prohlášení nemá. Není politickým dokumentem, je kompilátem původně úřednických návrhů a je prostým byrokratickým výčtem obecného charakteru.

Po prostudování Programového prohlášení nabýváme dojem, že tak závažný, pro budoucnost země klíčový, dokument, nemá jednotný rukopis. Text zřejmě neprošel sjednocující redakcí premiéra vlády. To je třeba považovat za další neomluvitelný defekt vládního dokumentu.

Předložený dokument je - více než prohlášením jednotné vlády - prohlášením pěti různých koaličních stran. Právě proto, že text postrádá sjednocující redakční rukopis, dá se vcelku přesně odhadnout, která z politických stran „dodala“ ten či onen odstavec, jehož obsah je její „stranickou“ prioritou. To nejen připomíná, ale ještě více zvýrazňuje vládní ideovou roztříštěnost, která bude Fialově kabinetu komplikovat vládnutí a v důsledku zamezí prosazení pro Českou republiku tolik nezbytných opatření.