Ve sborníku textů autorů IVK „Sebedestrukce Západu 2.0“, který se mimochodem těší výraznému čtenářskému zájmu, jsme upozornili na fakt, že rusko-ukrajinský konflikt je „ohromný exogenní impuls historického rozměru, … [který] povede k utužení evropského unifikačního procesu“. Máme tím na mysli takové urychlení unifikačních dějů, které by za normálních okolností zřejmě probíhaly mnohem pomaleji, než jsme tomu svědky od začátku války na Ukrajině v roce 2022.

Tzv. Společná bezpečnostní a obranná politika sice není v EU žádným novým unijním programem (v části 5 Lisabonské smlouvy je popsána velmi přesně), přesto se práva rozhodovat o věcech zahraniční a bezpečnostní politiky členské státy nikdy nevzdaly a svěřily ji „jen“ do rukou vysokého představitele Evropské komise bez významných pravomocí. Rozhodující členské státy EU nikdy nepřipustily, aby se zbavily možností samy rozhodovat o problematice vlastní národní bezpečnosti.