Nová polská ministryně školství v Tuskově vládě Barbara Nowacká prohlásila, že „od dubna budou na [polských] základních školách zakázány domácí úkoly“. Nowacká navíc očekává, že „pozitivní krok tímto směrem povede za pár let k stejnému rozhodnutí i polské střední školy“.

Polsko v tomto levicovém vzdělávacím radikalismu vůbec není samo. Povinnost zadávat a vypracovávat domácí úkoly již byla například zrušena ve Velké Británii a také v České republice se loni objevila petice za zrušení domácích úkolů. Zdejší ministerstvo školství sice vágně domácí úkoly v odpovědi petentům „bránilo“, doporučilo však, že „není vhodné domácí úkoly známkovat a že „zcela nepřípustné je hodnotit (například známkou 5) nevypracované domácí úkoly“. Domácí úkoly mají být „dobrovolné“ a „jejich hodnocení má být konkretizováno ve školním řádu“.

Budiž poctivě řečeno, že (ne)zrušení domácích úkolů není mezi pedagogickou obcí v Čechách problémem jednosměrným. Dle snadno dostupných reakcí učitelů je zjevné, že celá řada se zrušení domácích úkolů obává. Proti nim stojí „učitelé-pokrokáři“, opakující stále stejnou mantru o „nepřetěžování“ žáků a studentů, o „sociální nespravedlnosti domácích úkolů“, či dokonce o „nepřijatelnost stresování“ mladých lidí domácími úkoly. Ministerstvo školství debatu nijak nezklidňuje, ale setrvává na alibistickém řešení „je to na ředitelích škol“.