Cítím nutnost k tomu něco dodat, neboť atmosféru i názory Evropského parlamentu detailně znám. Jsem jedním z bývalých českých europoslanců, který v této instituci celých deset let (2004 – 2014) působil, a procesy, motivace i cíle některých dnešních „evropských“ aktérů dobře znám.

S Bohumilem Doležalem v drtivé většině sdílím nejen jeho názory na Andreje Babiše, ale i jeho dlouhodobé vážné znepokojení z nebezpečí „babišismu“ pro českou demokracii a zdejší ústavní pořádek. A přesto s jeho pohledem na to, zda má Evropský parlament „Babiše“ projednávat, nesouhlasím. Důvodů je několik.

Už ani není moc zajímavé, jak většina českých politiků i novinářů podlehla představě, že to všechno za nás „vyřeší“ evropské instituce. Není většího omylu, není větší iluze. Evropské instituce a jejich členové (včetně vcelku slušné a pracovité německé poslankyně Ingeborg Grössleové z CDU, která zřejmě uvnitř Evropské lidovecké strany téma „Babiš“ prosadila) nemají žádný zájem pomoci této zemi. Sledují pravidelně pouze svoje vlastní zájmy. Obracet se proto na pomoc k Evropskému parlamentu je výrazem naivity, bezradnosti a zoufalství. Je možné, že dnešní politická situace může panu Doležalovi takto připadat, přesto je třeba zcela otevřeně říci, že jakékoliv stanovisko Evropského parlamentu nepohne se situací v naší zemi ani o kousíček.