Je zbytečné zabývat se úvahami nad detaily návrhu. K dobrému českou realitu nijak nepřetváří, jakkoliv jsou tak úporně vysvětlovány. Nejsou zdrojem změny - jsou výsledkem uvažování o světě těch, kteří jej předložili. Jsou produktem myšlenkového podhoubí, které pět koaličních stran navzájem sdílí. Více než spory o jednotlivosti návrhu, ptejme se po autorech, kteří plán s cynickým názvem „Česko ve formě“ předložili.

Náš program: „antibabiš“

V létě roku 2021, několik měsíců před parlamentními volbami, vydal Institut Václava Klause sborník textů, v nichž jsme varovali, že parlamentní volby nebudou o vážných ekonomických a společenských tématech, ale budou bojem „všech proti Babišovi“.[1] Bohužel se tak i stalo. Dnešní „pětikoaličníci“ tehdy tvrdili, že bude-li odstraněn Babiš, vše se v dobré obrátí.

Program „antibabiš“ se stal myšlenkovým pojidlem. Ke společnému vládnutí slepil subjekty, o nichž jsme si před tím mysleli, že jsou ideově málem antagonistické. Až čas a měsíce společného vládnutí ukázaly, že vládnoucí strany mají k sobě myšlenkově mnohem blíž, než by kdokoliv před tím odhadoval. Tvrdí-li dnes lídři pětikoalice, že dnešní kompromis byl málem „krvavý“, lze o této formulaci pochybovat. Je pravděpodobné, že ideově téměř vyprázdněné vládní subjekty si ke svým návrhům našly cestu vcelku snadno. Kde není co hájit, tam je snadno co obětovat.

„Za pět minut dvanáct“: směšná symbolika