Aby se to všechno „stihlo“, podepsal těsně před koncem roku 2024 ministr školství Mikuláš Bek tzv. reformu výuky. Je to prý největší reforma za posledních dvacet let. Podepsal, ale její znění prostřednictvím ministerstva školství nenechal zveřejnit. Pedagogická ani občanská veřejnost tak nevěděly, co se v reformě skrývá. Bek slíbil, že se vše dozvíme až v polovině ledna 2025, „až proběhnou poslední jazykové úpravy“. Včera Bek s „reformou“ předstoupil a zdráhám se uvěřit, že svá slova o „největší reformě za posledních dvacet let“ myslel vážně.

Než se dostaneme k několika poznámkám glosujících Bekovy změny, ptejme se nejprve obecně. Jak je vůbec možné, že nejen pedagogové, ale i ředitelé škol nedostali „reformu“ do rukou v jejím závěrečném provedení a před její medializací? Jak si může ministr školství, potažmo vláda, dovolit, aby učitelé a ředitelé neměli k dispozici finální podobu a o jejím rámcovém obsahu se dozvídali z televize? Jakou podporu lidí, kteří mají „reformu“ uvést v život, ministr Bek očekává, když mu právě tito lidé nestojí ani za to, aby byli těmi prvními, kdo budou detailně informováni? A rozhodně neobstojí argument, že ten či onen jednotlivec, ta či ona škola, zejména ovšem ta či ona neziskovka se na přípravě podíleli. Arogantní chování ministra Beka je daleko za hranou všeho představitelného. Nebo to byl záměr?

Ani druhou obecnější poznámku si nemohu odpustit: co se stalo, že v celé české politice neexistuje ani jeden politický subjekt, který by veřejně chování ministra Beka kritizoval a co víc, který by veřejnosti představil vlastní kritický pohled - na po včerejšku již známé hlavní kontury - „reformy“? Je vůbec možné, že se (můžeme-li věřit několika českým tištěným médiím) „na změnách dohodly všechny politické strany ve sněmovně bez výhrad“? Kde vůbec je mimoparlamentní opozice? Ani ta nemá názor? Odpověď na tyto vážné otázky je asi jediná: žádná politická strana či hnutí v Čechách dnes nemají ujasněnou koncepci (natož sadu konkrétních návrhů), co s kolabujícím systémem vzdělání v této zemi dělat. A to je zřejmě mnohem horší, než sama tragická postava ministra Beka.