„Podnikli jsme malý výlet, … válka je už téměř u konce, … jsme čtyři až pět týdnů před plánem, … bude tolik míru,“ prohlásil před pár hodinami Donald Trump. I proto si okamžitě americká média, včetně těch protrumpovských, položila vážnou otázku, co tedy skutečně přimělo prezidenta Trumpa pustit se do tak riskantní operace, kterou válka s Íránem je.

Bylo oním vážně míněným cílem svržení íránského režimu a otevření dveří íránské opozici k budování demokracie podle západního vzoru? Alespoň tak o tom v prvních hodinách izraelsko – amerických úderů sám Trump mluvil. Snad by tento cíl vysvětloval i zabití Chamenejího a nejvyšších státních a armádních představitelů. Jenomže ulice íránských měst nezaplavily žádné nadšené davy, neobjevil se nikdo, kdo by se těšil většinové podpoře íránského lidu a byl proto připraven ujmout se moci.

Američané potichu ze státního převratu vycouvali, o změně režimu přestali mluvit, Trump dokonce přiznal, že „jednat v Íránu teď není s kým, protože ti odpovědní jsou už teď mrtví“. Po týdnu války Írán vede odvetné údery zřejmě docela přesně, armádě tedy někdo zkušeně velí, a nezdá se, že by se státní systém v Íránu hroutil. Americké snění o změně režimu tedy bylo naivní vírou a hrubým podceněním íránského vedení.