Podobně to řekl Bedřich Veliký: „Člověk je stvořen k omylu; ten vstupuje do jeho mysli přirozeně, zatímco se mu daří objevit jen pár pravd a to ještě za cenu obrovského úsilí.“ Konzervativci se v tomto smyslu obzvláště proviňují, pokud se týče Svazu sovětských socialistických republik, Ruska a komunismu. Kdo chce porozumět složitým skutečnostem v pozadí, musí nejprve odhalit podvodný charakter té věci samé. Komunista je člověk s osobní mocí. Stejně jako jiné politické bytosti nemění svou věrouku jako na zavolanou. Nevzdá se jí a nestane se kapitalistou. Udělat ze sebe fingovaného kapitalistu je však pro pro komunistu zcela přirozené. Lenin to dělal ve dvacátých letech, Stalin se zas ke kapitalismmu připojil počátkem let čtyřicátých. Za Chruščova jsme měli v padesátých letech „mírové soužití“, za Brežněva „uvolňování napětí“, za Gorbačova perestrojku – a dnes ze sebe v Moskvě dělá Vladimír Putin pro změnu křesťana. Kdo je takový prosťáček, aby naletěl na tenhle nejnovější podvod? Za všechny jmenujme Patricka J. Buchanana, který napsal sloupek s titulkem „Je teď Bůh na straně Ruska?“

Cituje v něm z projevu prezidenta Putina. „Mnoho euro-atlantických zemí opustilo své kořeny, včetně křesťanských hodnot,“ napsal ruský diktátor. „Provádí se zde politika stavějící na roveň rodinu s mnoha dětmi a homosexuální partnerství, víru v Boha a víru v satana. To je cesta k úpadku.“ A Buchanan se ptá, zda jsme „v poslední době“ slyšeli některého západního vůdce „takhle mluvit“. Jistě, to jsme neslyšeli. A Buchanan z toho vyvozuje závěr: „Uprostřed kulturní války o budoucnost lidstva pozvedá Putin prapor Ruska pevnou rukou na straně tradičního křesťanství.“ Jenže běda! Bylo by tomu v tomto případě jistě tak,  pokud by se vždy slova používala k označování reality. Ruští diktátoři ovšem dokážou lhát tak bezmezně a vydatně, že to, co řeknou, nemůžeme rozhodně posuzovat podle nominální hodnoty výroku.