Otázkou však je, jestli z evropského pohledu správný zásah armády proti prezidentovi, který islamizuje společnost, přispívá k demokratizaci Egypta, nebo ji naopak oddaluje. Každé volby v sobě skrývají riziko chybného výběru. Riziko, že zvolený kandidát bude ve výsledku jednat jinak, než jak před volbami sliboval, nebo tak že postaví velkou skupinu občanů proti sobě.

 

To se stalo v Egyptě. Velká porevoluční očekávání, kdy byl sesazen dlouholetý prezident Mubarak, se nenaplnila. Země utrpěla těžké hospodářské ztráty, turisté jezdili méně než za doby stabilního autoritářského Mubaraka, zvyšovala se nezaměstnanost. Do toho růst role Islámu do mnoha sfér doposavad relativně sekulárního státu. Nahromaděná frustrace dohromady s mizernými vyhlídkami do budoucnosti opětovně přivedly statisíce lidí do ulic.

 

Davy v ulicích obvykle v Egyptě nehrají takovou roli jako armáda. Záleží, na kterou stranu se postaví. Nyní si usmyslela, že Mursí není dobrým prezidentem, nevede zemi správným směrem a rozhodla se ho sesadit. Možná v tom byly i jiné důvody (odplata?). Podstatné je, že prezident, který byl v řádných, mezinárodním společenstvím uznaných, volbách zvolen, ztrácí svou pozici nikoli ve volbách, ale z rozhodnutí jiné složky státu.

 

Nechci hodnotit chování a činy prezidenta Mursího, natož jej obhajovat, ale dokud se nebudou respektovat výsledky voleb, se kterými třeba nesouhlasím, k vytoužené demokracii má daný stát dál, než před volbou nyní nenáviděné osoby. Česká republika je také výrazně rozdělena na zastánce a oponenty současného prezidenta, ale zásah armády (byť by se někomu mohl líbit – nadsázka, pozn.), by přinesl více nestability, než setrvání řádně zvoleného prezidenta. Když chce být Egypt demokratickým státem, je nutné výsledek respektovat.

 

Jestliže je však porušována ústava a ostatní zákony (třeba ze strany prezidenta), musí fungovat jasné nástroje k zamezení daného porušování. Odstranění Mursího může být pro Egypťany krátkodobě pozitivním krokem. V dlouhodobém horizontu je to však krok zpět.