Již od roku 1816 působila nejprve v Rakousku a později Rakousko-Uhersku cedulová banka, nejdříve pod názvem Privilegovaná Rakouská národní banka a od roku 1878 pod názvem Rakousko-uherská banka. V roce 1818 si v Praze a Brně zřídila směnárny, popř. směnné pokladny (Verwechslungsanstalt, popř. Bank-Filial-Casse), jejichž úkolem bylo vyměňovat kovové peníze za bankovky nového cedulového ústavu a spolupůsobit při poukázkovém obchodu. V roce 1847 byla na základě panovnického rozhodnutí ze dne 7. září 1846 k pražské směnárně přičleněna další část, jež se měla věnovat eskontním obchodům (Filial-Escompte-Anstalt). Tím vznikla vůbec první filiálka Privilegované rakouské národní banky, která se stala vzorem pro další ústavy tohoto typu v habsburské monarchii.

Po vytvoření pražské filiálky následovaly teprve až za čtyři roky další, a to nejprve v roce 1851 v Pešti a v roce 1852 v Linci. Význam českých zemí pro monarchii si banka dobře uvědomovala, a proto z prvních deseti filiálek se čtyři nalézaly právě na tomto teritoriu (Praha, Brno, Olomouc, Opava). Vnímání hospodářské důležitosti českých zemí přetrvalo z hlediska politiky cedulové banky až do konce monarchie. Proto se nacházelo v českých zemích v roce 1918 25 filiálek (nepočítaje Bílsko) a na území celého pozdějšího Československa (včetně Slovenska a Podkarpatské Rusi) pak 31. V celé Rakousko-uherské monarchii měla Rakousko-uherská banka celkem 104 filiálek, téměř jedna třetina jich tedy připadala na území nově vzniklé ČSR.

Po vyhlášení samostatného Československa panovala značná nejistota ohledně toho, co se stane s filiálkami Rakousko-uherské banky na jeho území a nakolik zde bude moci nadále vykonávat své emisní privilegium. Zejména socialistické strany předkládaly návrhy požadující, aby co nejdříve vznikla nová československá cedulová banka. Ve snaze vyjít vstříc předpokládaným českým národním požadavkům přistoupila banka na doporučení vedení pražské filiálky k jazykovým úpravám ve svém úřadování.

Dopis přednosty pražské filiálky Rakousko-uherské banky Rudolfa Drdy na viceguvernéra Rakousko-uherské banky ve Vídni Ignáce Grubera von Menninger z 31. 10. 1918