C&A, Primark nebo Sainsbury – to jsou příklady známých oděvních značek, které podle dvou nizozemských lidskoprávních organizací využívají práce otrokyň v indických továrnách. Tyto ženy z nejchudších vrstev, z nichž víc než polovinu tvoří děvčata mladší 18 let, verbují do práce agenti, slibující atraktivní kariéru a dobrý výdělek.
Realita je pak taková, že ženy pracují bez jakékoli smlouvy 7 dní v týdnu, přesčasy ani noční směny nesmějí odmítnout, s jedovatými chemikáliemi musí pracovat bez jakékoli ochrany a velice nízké mzdy jim bývají pod nejrůznějšími záminkami zadržovány.
Na ubytovnách sdílí až 35 dělnic jednu místnost. Ubytovnu nesmějí bez dovolení opustit a nesmějí ani používat mobilní telefon. Továrny jsou vesměs umístěny v odlehlých oblastech mimo města, takže kontakt s vnějším světem je prakticky nemožný.
Místním spolupracovníkům nizozemských aktivistů se podařilo tato fakta zjistit dotazováním zhruba 150 dívek v indickém státě Tamil Nadu. Jen v tomto státě pracuje v textilních továrnách zhruba 400 tisíc dělnic. Výzkumníci využili toho, že jednou v roce v den státního svátku mají všechny dělnice volno a mohou odjet domů.
Pod podmínkou anonymity tak např. prozradily, že v jedné továrně spáchala letos v březnu teprve 14letá dívka sebevraždu. Vedení firmy se tím prý odmítlo zabývat. V říjnu loňského roku se o sebevraždu pokusila jiná dělnice, tentokrát 17letá, po psychickém týrání a fyzickém napadení manažerem továrny. Když se ji jejím spolupracovnicím podařilo zachránit, odmítala továrna dívku vydat matce a pustit ji domů. Stalo se tak až na nátlak místních politiků a odborů.
Prakticky všechny velké světové textilky se po loňském požáru továrny v Bangladéši, který si vyžádal přes tisíc mrtvých, zavázaly ke zlepšení pracovních podmínek u svých dodavatelů. Mnohé se chlubí etickým kodexem, v němž nechybí ani zákaz dětské práce. Z mnoha indicií však lze usuzovat, že v praxi se toho příliš nezměnilo, upozorňuje česká lidskoprávní organizace Na Zemi.
Dokonce i mnohé české outdoorové firmy nechávají šít své produkty v Asii, aniž by se o podmínky v tamních továrnách zajímaly. Někdy dokonce používají slogan český výrobek, takže zákazník může snadno podlehnout klamu, že zboží bylo vyrobeno v České republice. Uvádět jako zemi výroby Indii nebo Bangladéš by zřejmě nebylo tak atraktivní.
Pozoruhodné je také zjištění jednoho německo-švýcarského výzkumného týmu, že ani textil, označený Made in Europe, nezaručuje sociálně spravedlivé podmínky pro ty, kteří ho vyrobili. V zemích jako jsou Ukrajina, Moldávie nebo Makedonie nestačí mzdy textilních pracovníků často ani na pokrytí základních potřeb, takže ti musejí chodit ještě do druhé práce nebo mít domácí hospodářství, aby se uživili.
Důvod, proč se toto děje, je dávno jasný: levná pracovní síla. Abychom mohli zvyšovat blahobyt na našem vyspělém Západě, musí miliony lidí jinde žít v bídě. Což zdaleka neplatí jen o výrobě textilu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
-635023141272976493.jpg&id=11214)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
