Volební systém ve Spojených státech je tak "propracovaný", že i když získá Donald Trump víc hlasů než jeho soupeřka Hillary Clintonová, prezidentem se stát nemusí. Není to "nesvéprávný" volič, kdo rozhodne o prezidentovi. První "pojistka" spočívá v tom, že ve zdánlivě přímých volbách občan nevolí prezidenta, ale volitele, který je "lépe poučen" - a volí za něj.

Role této voličské elity prudce vzrostla zvláště v letošních volbách, kdy se významná část Republikánů ostře vymezila proti Trumpovi. Ještě nikdy se v dějinách USA nestalo, aby vedení strany házelo svému kandidátovi tímto způsobem klacky pod nohy, pohoršovalo se nad jeho výroky, nebo dokonce veřejně prohlašovalo, že ho volit nebude.

Sbor volitelů zpívá falešně

Volitel je jakýsi "supervolič", který je současně i kontrolorem, jestli se obyčejní občané, kteří mohou být někdy "pomýlení" a unavení, rozhodli "správně". Tyto "supervoliče" (Sbor volitelů) vybírá v každém státě místní stranický výbor (podle zásluh a oddanosti straně a vládě) a jejich jména bývají napsána na volebních lístcích (aniž by si toho voliči často vůbec všimli).

Tito volitelé by sice měli respektovat vůli "svých" voličů, ale nemusejí, protože je k tomu žádný zákon nezavazuje. Pokud uznají za vhodné (nebo jim to nařídí jejich strana), mohou volit jinak. Očekává se, že budou "držet" basu, a nezvolí kandidáta protistrany, ale mohou zcela legálně také zvolit jiného kandidáta ze své strany, než je například Trump.

Tomuto mechanismu se říká "Hail Mary" (Zdrávas Maria) podle rčení z amerického fotbalu, kdy těsně prohrávající tým hodí pár vteřin před koncem dlouhou "zoufalou" přihrávku dopředu a pomodlí se, že tak nadpřirozeným zásahem rozhodne zápas.