Volební systém ve Spojených státech je tak "propracovaný", že i když získá Donald Trump víc hlasů než jeho soupeřka Hillary Clintonová, prezidentem se stát nemusí. Není to "nesvéprávný" volič, kdo rozhodne o prezidentovi. První "pojistka" spočívá v tom, že ve zdánlivě přímých volbách občan nevolí prezidenta, ale volitele, který je "lépe poučen" - a volí za něj.
Role této voličské elity prudce vzrostla zvláště v letošních volbách, kdy se významná část Republikánů ostře vymezila proti Trumpovi. Ještě nikdy se v dějinách USA nestalo, aby vedení strany házelo svému kandidátovi tímto způsobem klacky pod nohy, pohoršovalo se nad jeho výroky, nebo dokonce veřejně prohlašovalo, že ho volit nebude.
Sbor volitelů zpívá falešně
Volitel je jakýsi "supervolič", který je současně i kontrolorem, jestli se obyčejní občané, kteří mohou být někdy "pomýlení" a unavení, rozhodli "správně". Tyto "supervoliče" (Sbor volitelů) vybírá v každém státě místní stranický výbor (podle zásluh a oddanosti straně a vládě) a jejich jména bývají napsána na volebních lístcích (aniž by si toho voliči často vůbec všimli).
Tito volitelé by sice měli respektovat vůli "svých" voličů, ale nemusejí, protože je k tomu žádný zákon nezavazuje. Pokud uznají za vhodné (nebo jim to nařídí jejich strana), mohou volit jinak. Očekává se, že budou "držet" basu, a nezvolí kandidáta protistrany, ale mohou zcela legálně také zvolit jiného kandidáta ze své strany, než je například Trump.
Tomuto mechanismu se říká "Hail Mary" (Zdrávas Maria) podle rčení z amerického fotbalu, kdy těsně prohrávající tým hodí pár vteřin před koncem dlouhou "zoufalou" přihrávku dopředu a pomodlí se, že tak nadpřirozeným zásahem rozhodne zápas.
V zákulisí Národního výboru Republikánské strany se horečně probírá možnost, že strana po volbách vyzve volitele (supervoliče), aby volili někoho jiného než Trumpa - pokud zvítězí. V historii USA se to už párkrát stalo, ale nikdy ne masově. Volitelé také mohou vybrat například kandidáta na viceprezidenta Michaela Penceho, Mitta Romneyho, Paula Ryana, John Kasiche, zkrátka kohokoli, kdo s Trumpem v primárkách prohrál (nebo se jich vůbec neúčastnil) - nebo někoho úplně jiného.
Jako "nejvhodnější" se jeví Pence, který je starým poslušným republikánem - neokonzervativcem, prověřeným establishmentem, k němuž je loajální a má údajně "větší respekt k ženám", než Trump. Svou oddanost systému už Pence ukázal, když podrazil Trumpa výrokem, že určitě uzná případnou volební porážku - na rozdíl od svého "šéfa".
"Hail Mary" by samozřejmě bylo otevřeným výsměchem voličům a následovaly by po něm bezpochyby lidové bouře. Nicméně formálně je legální, respektuje "svatou" ústavu - a každé nepokoje jednou skončí. Alespoň si to establishment myslí.
Magické číslo 270
Státy USA mají počet volitelů poměrný k počtu voličů. Nejvíc jich má Kalifornie (55), následuje Texas (38), Florida a New York (oba 29) atd. Celkově je 538 volitelů, takže kdo z kandidátů získá většinu, tedy 270 hlasů, stane se prezidentem. Tak praví ústava.
Kdyby se "nevěrní" volitelé rozhodli nevolit vítězného Trumpa, poslechli diktát strany a masově volili například pro establishmentem prověřeného Penceho, pak by se stal prezidentem on, pokud by dosáhl oněch 270 hlasů. Kongres, který hlasy počítá, by neměl jinou volbu, než vůli volitelů potvrdit (a udělal by tak jistě s velkou radostí).
A co se stane, když žádný z kandidátů nedosáhne 270 hlasů? Tato možnost by nastala buď v případě remízy 269 : 269, nebo pokud třetí kandidát (letos je to Gary Johnson) zvítězí v nějakém státě. V případě Johnsona je ve hře především Nové Mexiko, kde byl guvernérem, a jeho podpora tu dosahuje až 20 procent.
Tento majstrštyk by dostal Johnsona do hry o prezidenta, byť má celkovou podporu necelých 5 procent voličů. V případě nedosažení mety 270 hlasů o prezidentovi rozhoduje Kongres (Sněmovna reprezentantů). Každý stát v ní zastoupený má při volbě prezidenta jeden hlas a prezidentem by se stal ten, kdo získá většinu, tedy 26 hlasů. Sněmovna by rozhodovala mezi třemi kandidáty, kteří získali od volitelů nejvíc hlasů.
Americká ruleta
Mezi oněmi třemi už Trump ani nemusí být, pokud volitelé poslechnou příkaz stranického vedení a pošlou do Kongresu jméno třeba Penceho. Jisté je jen to, že jednou z možností bude Clintonová, ale kdo budou další dva? Trump a Johnson? Trump a Pence? Johnson a Pence? Někdo úplně jiný?
Republikáni sice mají ve sněmovně většinu, což ale neznamená, že by se jejich kandidát ocitl ve výhodě. V případě postupu "nežádoucího" Trumpa nastane horečné zákulisní jednání, z něhož může vyjít vítězně kdokoli z těch tří.
Ve hře je i varianta, že se sněmovna nedohodne, a žádný ze tří kandidátů 26 hlasů nezíská. Pak by se dostal ke slovu viceprezident, který je také volen (ač zůstává ve stínu volby prezidenta). Ať Michael Pence za Republikány nebo Tim Kaine za Demokraty by byl pověřen vedením země tak dlouho, dokud se sněmovna nedohodne. U vesla tak může zůstat klidně až do roku 2020, resp. 2021.
Co na to americký volič? Na rozdíl od těch evropských má zbraně - a mohl by vyjít do ulic. Občanská válka má ve Spojených státech ostatně tradici. Vznikly na ní. A mohly by stejným způsobem i v podobě, jak je známe, skončit.
Anebo neudělá nic. Zahartusí a nechá se ukolébat, že "snad příště". Jako inspiraci by si v tom případě mohl vzít třeba volby prezidenta v Bulharsku, které se konaly dva dny před těmi v USA.
Není nad demokracii.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: PV
