„To jsem si dovolil. Jsem si dovolil. Na ukázku. Ze své zahrádky, pár švestiček. Jestli se neurazíte…“, říká žák Viktor Hujer ve filmu Marečku, podejte mi pero. Hujerům v českých médiích, v čele s Českou televizí, se hroutí svět – a ještě o tom nevědí. Hlavně jim to neříkejte, protože čím rychlejší to bude, tím lépe... Což ovšem neznamená, že se švestičky nebudou hodit příště.

Možná o tom neví ani šedá eminence české hujerovsko-mediální scény, americký velvyslanec Andrew Schapiro, který po volbách, pokud vyhraje Donald Trump, stoprocentně sbalí svých pět švestiček a tradá domů. Pokud jde o média, ani už ten rozdíl nepozná. Dobře jsme se integrovali. Nebo spíš oni?

Stranický tisk odhazuje zábrany

Kdo měl před letošní předvolební kampaní v USA pochybnosti o nezávislosti tamních médií, dnes už to ví jistě: informují stejně „objektivně“, jako u nás Rudé právo za komunistů. Je to stranický tisk, který se schovává za „novinářskou etiku“.

Jde o obdobný jev jako v „bratrském“ Německu, kde zase – ve jménu klidu a pohody „pokrokové vlády“ – zamlčují „velká média“ zprávy o vraždících a znásilňujících imigrantech. Jenže v Americe to teď dostalo novou kvalitu (viz Marx: změna kvantity v kvalitu). Nástup Donalda Trumpa a trvalý tlak imigrantské vlny potvrdil tušenou realitu: Západní média už dávno nejsou „hlídací pes demokracie“, ale „pilíř establishmentu“. Což je definiční znak, který odlišuje svobodné země od totalitních.

V USA je během předvolební kampaně například již úplně fuk, zda je novinář současně i politikem, jako například nová předsedkyně Národního výboru demokratické strany, černoška Donna Brazielová, která současně pracuje jako komentátorka pro CNN.