Alespoň podle toho, co víme o severokorejské vnitřní politice, jde o diktaturu natolik bizarní, že nám snad může připomínat jen středověké nebo starověké asijské tyranie, ovšem zvláštním způsobem modifikované do moderní doby 21. století.

Soustředění téměř neuvěřitelné osobní moci v rukou jediného diktátora, lépe řečeno tyrana, dosahuje v Severní Koreji v dnešní době zcela nevídaných rozměrů, jaké si můžeme s trochou fantazie představovat jen v dávné historii třeba u některých římských císařů či jiných nejmocnějších panovníků nějaké už neexistující říše.

Severní Korea, ačkoli je to formálně a ideologicky jakýsi extrémní komunistický režim, je zároveň také dynastií a nynější severokorejský vládce Kim Čong-un je už třetím jejím vládcem v posloupnosti svého rodu: po svém otci Kim Čong-ilovi a po svém dědovi a zároveň zakladateli dynastie a slavném revolucionáři minulého století Kim Ir-senovi.

Pokud jde o jejich osobní vlastnosti a drsné asijské metody, jimiž udržovali svou moc, mezi nimi zřejmě žádný velký rozdíl není. Všichni bez milosti likvidovali své domnělé či skutečné oponenty a nestrpěli žádný projev nesouhlasu či jen zaváhání v projevech loajality.