První silné negativní emoce ale pomalu přecházejí a na jejich místo nastupují racionálnější úvahy, kdy my všichni jako pozorovatelé oněch mimořádně tragických událostí si ujasňujeme souvislosti a zařazujeme vše do patřičných mezí.

Zatímco francouzská vláda posiluje bezpečnostní hlídky v ulicích francouzských měst a na pomoc povolala 10.000 příslušníků armády, kteří by měli dodat jistotu traumatizované společnosti, rozvíjí se na mnoha úrovních debata o potřebě bránit svobodu slova, o svobodě a demokracii obecně a třeba také o přistěhovalectví a o tom, kdo jsou „praví“ a kdo „falešní“ muslimové.

Zvláštní pozornost bezpečnostních složek má nyní ve Francii židovská komunita. 

Skoro polovina nasazených vojáků střeží francouzské židovské školy a pocit ohrožení, který panuje v této části společnosti, dokládá rozhodnutí přemístit pohřeb židovských obětí, zavražděných jedním z teroristů v pařížském košer lahůdkářství, raději do Jeruzaléma. Francie se nezdála k tomu dost bezpečná.