Nikdy předtím nezískaly žádné volby anebo jiné hlasování ve Skotsku tak velkou lidovou podporu a nikdy se tam žádného hlasování neúčastnilo tolik lidí jako dnes. Už tato skutečnost, na první pohled zřejmá, stojí za hlubší zamyšlení.  

Proč právě nyní a proč právě tato otázka má takovou sílu, aby přinutila miliony skotských občanů zvednout se hromadně ze židlí a vydat se vyjádřit formálně svůj verdikt do volebních místností? Je zřejmé, že se zde dotýkáme něčeho velmi důležitého ve společenském a lidském životě, mnohem důležitějšího, než co nabízejí běžné parlamentní či komunální volby. V sázce je otázka národní a místní samosprávy, rozhodování o záležitostech, které se týkají právě komunity tohoto specifického, pozoruhodného regionu.  

Možná by bylo spravedlivé přiznat si, že Skotové nebyli nikdy úplně spokojeni ve společnosti Angličanů. Ačkoli používají stejný jazyk, angličtinu, a liší se vlastně jen jejím místním nářečím (ten rozdíl je pro nás Čechy někdy těžko rozpoznatelný), považují se zároveň za samostatný národ britských ostrovů, který je odlišný od ostatního lidu Británie.  

Skotové si přes mnohaleté historické soupeření s Angličany zachovali po staletí některé svérázné projevy své staré národní kultury. Patří mezi ně třeba i tradiční skotské jídlo „hagis“, jakási populární kaše, podávaná ve Skotsku o národních svátcích a samozřejmě skotská whisky, kterou ale nepijí s ledem jako Angličané anebo Američané, ale rovnou jak je, nalévanou do malých pohárků a patří sem třeba i slavné skotské dudy a velmi svižná, rytmická hudba a skotský národní tanec.  

Tato skotská národní „specifika“, jak bychom snad řekli, považují Angličané většinou jen za milé rozptýlení při společenských akcích, nic víc.  

Teď ale hrozí, že se Skotové od Anglie odtrhnou. A to by byla pohroma asi mnohem větší pro Anglii než pro Skotsko. Angličané na to nejsou vůbec připraveni. A byla by to pohroma taky pro mnoho dalších evropských demokratických zemí, kde se místní menšiny, ať už národnostní nebo jiné, chtějí inspirovat skotskou iniciativou a chtějí také samostatnost. Například Španělsku by hrozil podobný rozpad, odtržení Katalánska atd.  

Zvítězí-li naopak ve skotském referendu hlasy, které si přejí zachování unie s Británií, zůstane v platnosti formálně dosavadní národní jednota a státní integrita. I v tom případě se ale hodně věcí změní. Britové budou mimo jiné donuceni začít vážně uvažovat o tom, jak Skotům vyhovět v jejich ambicích, aby už příště na odchod ze Spojeného království nepomýšleli.  

A to může vést i ke změnám ústavy. Takže k nějakému historickému přelomu zde dochází tak jako tak.