Čínská vláda se této šance chopila a umožnila působení zahraničních korporací za podmínek, které sama vymezila. Což v praxi znamená, že se nejednalo o privatizaci na český způsob, kdy byly u nás doslova rozdávány firmy i banky za hubičku každému, kdo projevil zájem. Hlavním kritériem bylo sídlo zájemce v nějakém daňovém ráji.

Čína má svůj plán rozvoje a postupně ho i plní. Kupodivu ho neuskutečňují liberálové západního střihu, ale vzdělaní komunisté. Jak je vidět ze statistik, tak se jim prozatím daří. Ona Čína „Západu“ to světové vedení v ekonomice jen z jejího hlediska na krátký čas propůjčila. Nyní si jej bere zpět a v přeneseném smyslu světu sděluje: Bílý muži vrať se do jeskyně a na stromy.

Rozvoj Západu byl v minulosti spojen s nadnárodními korporacemi, ale ony svou budoucnost a maximální zisky přeložily od 80-tých let do Číny. V zájmu svobody podnikání úzké skupiny podnikatelů jsme se tak i my paradoxně vzdali našeho růstu ve prospěch budoucnosti Číny a Indie.

Proto od 80-tých let můžeme pozorovat nevyrovnané platební bilance, kdy Čína a jí podobné země hlavně své výrobky vyváží a ze zemí Západu již téměř nic nepotřebují. Pouze o suroviny je zájem.