ČNB se proto omezila na konstatování, že se jedná o další proti-inflační riziko. Celkovou bilanci rizik (jako “pouze” mírně protiinflační) ale v důsledku Brexitu zatím nemění. Je to i proto, že ji domácí ekonomika a především ostře sledované mzdy překvapily v roce 2016 pozitivně rychlejším růstem a ČNB začíná mzdy otevřeně zmiňovat jako pro-inflační faktor.

Podobnou trpělivost s vyčkáváním na první efekty Brexitu bude mít pravděpodobně i ECB. Mario Draghi sice již o možných dopadech Brexitu hovořil, ale odhady potenciálního dopadu do ekonomiky eurozóny zatím zůstávají relativně mírné a odráží spíše novou nejistotu (0,3-0,5 p.b. kumulativně v následujících třech letech). V případě výraznější politické nákazy a omezení investic v kontinentální Evropě si lze přitom představit o poznání výraznější ekonomickou nákazu.Mario Draghi zatím ale nechce dopředu malovat na zeď strašáka a také podle všeho bude chtít v nejbližších měsících vyčkávat. Minimálně do té doby než v srpnu přijdou na trh první post-brexitové podnikatelské nálady z hlavních ekonomik eurozóny. Pokud by se ukázalo, že má Brexit výrazný dopad na investiční aktivitu v eurozóně, první reakcí ECB by na podzim pravděpodobně bylo natažení QE do druhé poloviny roku 2017. Pro ČNB by to byl poměrně jasný signál natáhnout také svůj závazek intervenovat proti koruně do konce roku 2017.