V pondělí ho budou zpovídat poslanci v Evropském parlamentu a ve středu poslanci Bundestagu (zde neveřejně). Cíl se zdá být podle posledních výroků přicházejících z ECB jasný. Mario Draghi je přesvědčen, že centrální bankéři toho již o moc víc pro návrat inflace k cíli udělat nemohou. Opakuje proto čím dál hlasitěji, že míč je na straně národních vlád.
Vlády by měly urychlit strukturální reformy (na trhu práce a v bankovních systémech) a rozvázat ruce silnějšímu růstu domácí poptávky. Efekty takových reforem ale nabíhají pomalu a Mario Draghi chce proto po vládách, které mohou, aby zrychlily své veřejné výdaje. Na prvním místě jeho seznamu je Německo. Mario Draghi i hlavní ekonom ECB Peter Praet ho opakovaně kritizují za výrazné přebytky zahraničního obchodu a běžného účtu (9 % HDP) a chtějí, aby německá vláda více stimulovala domácí ekonomiku.Na druhé straně se ale nesetkávají s pochopením. Německý ministr financí Wolfgang Schaeuble tvrdí, že Německo pro podporu růstu již udělalo dost - v uplynulém roce bylo tempo veřejných výdajů rychlejší než u výdajů spotřebitelských. Naopak kritizuje ECB za příliš uvolněnou měnovou politiku, na kterou svádí prakticky vše… od velkých přebytků německého zahraničního obchodu až po nárůst popularity populistické strany AfD.
Těžko tedy čekat, že slova Maria Draghiho padnou v Německu na úrodnou půdu. ECB by ale mohl potěšit alespoň první odhad zářijové inflace - vyprchávání nízkých cen ropy by mohlo vyhoupnout inflaci podle našeho odhadu k 0,4-0,5 % (nejvyšší úrovně od roku 2014).
Jan Bureš
Psali jsme:
autor: PV
