Zhruba po roční pauze opět dopadá i na slabší ze dvou zemí na Pyrenejském poloostrově - Portugalsko. To sice není pod takovým tlakem novinářů, politiků a mezinárodních institucí jako Řecko, ale výnosy portugalského desetiletého výnosu i tak včera vystřelily vzhůru o více jak 200 bps a překročily 17 %. Problémy Portugalců nejsou tak hluboké jako ty řecké, i tak jsou však druzí v řadě na osekání dluhů.

Dnešní cestovní mapa MMF počítá s tím, že se Portugalci po prudkém propadu hospodářství v roce 2012 (-3 %, třetí propad v řadě) vrátí postupně k růstu přesahujícímu dvě procenta. Tak rychle Portugalsko nerostlo od roku 2000, tedy za posledních dvanáct let. Nereálnost současných předpokladů MMF je jenom podtržená tím, že by se Portugalsko současně s návratem k “rychlému” růstu mělo dostat z hlubokých deficitů běžného účtu platební bilance (dnes skoro 9 % v roce 2016 necelá 3 %). Ty jsou důsledkem nízké konkurenceschopnosti Portugalska a odrážejí vysokou závislost soukromého sektoru i státu na penězích ze zahraničí. Pravděpodobnost, že se Portugalcům podaří, za soustavného technokratického tlaku MMF na úsporná opatření, poměrně rychle obnovit konkurenceschopnost hospodářství, je nízká a závislost bankovního sektoru na penězích ze zahraničí (v poslední době především od ECB) přetrvá. Tento smrtící koktejl dodatečných úsporných opatření, která pouze prohlubují recesi a neschopnost splácet dluhy, se tak může lehce týkat i Portugalska.

Soukromí věřitelé navíc budou po masivních ztrátách v Řecku netrpěliví a budou chtít vidět kroky, které Portugalce skutečně postaví na nohy. Eventuální návrat Portugalců na trhy proto může připomínat noční můru. Aby byli schopni splácet své dluhy při současných výnosech, museli by primární přebytky země přesahovat 15 %.