Trhy by poslední vývoj mohl spíše uklidnit. Strach šel na začátku týdne prudce vzhůru především z obav, že země míří k předčasným volbám, které se “zvrhnou” v neformální referendum o setrvání v měnové unii. Přitom otázka členství v eurozóně (nebo dokonce v EU) nebyla před prezidentovým víkendovým zamítnutím vlády prakticky vůbec ve hře. V tuto chvíli se tak trochu situace vrací zpátky do kolejí, ve kterých se nacházela před týdnem. Trhy mají z nové vlády obavy, ale ty se netýkají tolik systémových otázek (setrvání/vystoupení z eura) jako spíš rozpočtových plánů pro nejbližší roky. I zde má prezident nakonec ústavou dané možnosti proti příliš rozhazovačným plánům nakonec zakročit.

Na jihu Evropy i tak nemusí automaticky zavládnout klid. Dnes se ve Španělsku schyluje k hlasování o důvěře vůči premiéru Marianu Rajoyovi. V tuto chvíli se navíc zdá, že opoziční socialisté seženou dost hlasů na jeho odvolání. To by znamenalo, že skončí premiér, který španělskou ekonomiku relativně úspěšně provedl finanční a bankovní krizí, a země může ve finále uvíznout v politickém patu. Na druhou stranu španělská ekonomika nemusí budit zdaleka takové obavy jako ta italská. Patří k nejrychleji rostoucím ekonomikám v eurozóně, má stále výrazně nižší zadlužení a především - Španělé jsou dnes na rozdíl od Italů o poznání více pro-evropští. Euru “fandí” přes 80 % populace, zatímco v Itálii ho více jak 40 % odmítá. I proto politické napětí ve Španělsku nemusí mít na trhy zdaleka tak “zničující dopad”.