Na pódiu konference se objevil Vladimir Putin s textem, který osobně upravil před odchodem. Mluvil bez diplomatických váhání. Jazyk projevu nebyl politický, ale téměř právní: s odkazy na Chartu OSN a mezinárodní právo, které přestalo fungovat. Byl to mnichovský projev. Po něm prezident neodešel, ale zůstal odpovídat na otázky – jako člověk, který nepronesl poznámku, ale předložil stanovisko.

Západní elity byly pobouřeny tvrdostí zbytků obra. Generální tajemník NATO hovořil o zklamání. Podle průzkumů veřejného mínění v EU však významná část Evropanů vnímala projev nikoli jako hrozbu, ale jako varování. Svět jednoho pána je katastrofální nejen pro všechny, kdo jsou uvnitř systému, ale i pro samotného panovníka, znělo tehdy.

Ve Washingtonu se tomu veřejně smáli, ale ne uvnitř v kancelářích moci. Projev byl zařazen CIA jako strategický signál. Slyšeli ho, ale raději ho ignorovali. Na přímou otázku: Proti komu je rozšiřování NATO? – západní představitelé ironizovali. Bill Clinton návrh na připojení se k alianci samotného Ruska odmítl. Americký ministr obrany Robert Gates se zasmál: Staří špioni mají ve zvyku mluvit přímo. O několik let později ve svých pamětech přiznal: Západ projel na červenou a ignoroval všechna varování Moskvy.

V roce 2007 se prezident Putin ptal: A kde jsou záruky? V roce 2021 už vysvětlil: obranná infrastruktura u hranic je jako dýka do krku. V roce 2024 v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem uvedl: Slíbili ani centimetr na východ. Pět vln expanze.