Bílé a černé labutě jsou symbolem duchovnosti, lásky i smrti. Vytvořily popularitu a nerozlučné páry na celý život v literatuře (Mácha, Ani labuť, ani lůna), hudbě (Camil Saint-Saens, Karneval zvířat, komponovaný v Praze 1866 v hotelu U černého koně, Wagnerův Lohengrin a.j.), heraldice (Švamberkové), dokonce i ve filatelii (černá labuť na australské známce) a politice a ekonomii (černá labuť). Přesto mají labutě charakter, který neodpovídá ani barvě, ani symbolu, který se mnohým líbí.

Modrou labutí označuji symbol, s ním spojený obsah, charakter a konání představitelů EU. Vše si protiřečí. Černou labutí označuji v politice a ekonomice situace, které vznikají na principu dynamiky chaosu. Ten nedovoluje předvídat formy destrukce a vzniku nového, tím i dopady. Brexit řadím do této kategorie.

Podobně jako čaj stydne sám od sebe, ale sám od sebe se nezahřeje (Tom Stoppard, Arkádie), a labuť plave pouze sama, nebo v páru, brexit přinese celou řadu dopadů v oblastech, o kterých se nebude psát v masových mediích. První dopad – pokračování ve spekulaci, idealizaci a klamání - způsobí nemožnost určení rozsahu a kvantifikace vývoje po brexitu. Druhý dopad – napětí mezi chaosem umělých hodnot a našim vztahem k sobě a přírodě, způsobuje medializace důkazů nespolehlivosti mnoha vědeckých analýz neschopných zachytit a interpretovat hlubší procesy ve společnosti. Třetí příklad dopadu – vztah občana k suverenitě a druhým společenstvím, je vícerozměrný, týká se nás všech.

Velká Británie se vydala na cestu transformace do politicko-hospodářské velikosti a důležitosti odpovídající její geografické velikosti. Tato transformace nevylučuje rozdělení, nebo dokonce oddělení Skotska a Severního Irska od Anglie a Walesu a řadu referend v EU. Z vojensko – finančního pohledu si mohu představit Velkou Británii v roli podobné Singapuru. Brexit posílí vliv USA na Velkou Británii a na EU.