Ze strategického hlediska se jedná o území, které si nemůže Ruská federace dovolit ztratit, chce-li zůstat minimálně regionální velmocí. Strategického významu tohoto území si bylo vědomo nejenom vedení SSSR, ale i vedení Ruské federace pod taktovkou Jelcina. Svědčí o tom rozhodnutí vlády RF ze dne 15. dubna 1996, číslo 480, věnované sociálnímu a hospodářskému rozvoji na dobu 1996 - 2005 a 2010. Program se podle mého očekávání nesplnil.

Na pořad dne a jako jedna z priorit se proto dostal Ruský Dálný východ v době prezidenta Putina. Byl vypracován Program rozvoje Dálného východu a Zabajkalí. K dnešnímu dni lze konstatovat podobně: plán se neplní, efektivita plnění je 45,5%, korupce a nerozum vládnou, Moskva je trpělivá. Otázkou proto je: Jak dlouho si může vláda premiéra Dmitrij Anatoljevič Medveděva dovolit takový luxus, klást bombu zvanou Dálný východ pod Kreml, takové dráždění prezidenta Putina v době, kdy růst napětí ve světě a doma roste každým dnem více, než zdravý rozum je schopen přijmout. Uklidňuji se obsahem staré japonské pravdy, která je prezidentu Putinovi známa: vítězství obdrží ten, kdy vydrží půl hodiny déle trpět než protivník.

Historie rozvojových plánů Dálného východu je bohatá a obsáhlá. Dnes si dovolím krátkou zmínku o upomenutém rozhodnutí vlády RF ze dne 15. dubna 1996, číslo 480. Rozhodnutí není ničím jiným než reanimací starého, mně dobře známého programu z roku 1987. Ten obsahoval mimo jiné zvýšení sociální úrovně, komplexní zpracování přírodních zdrojů, obnovu strojírenského zařízení a v neposlední řadě integraci do hospodářství Asijsko-Tichooceánského regionu. Tomu měl napomoci hospodářský růst ve výši 250% během doby programu na základě investic ve výši 220 miliard rublů. 1991 udělal všemu konec. Od začátku roku 2001 se Rusko dostalo do situace, kdy vedení se opět mohlo vrátit k realizaci programu udržitelného rozvoje na základě dlouhodobé strategické perspektivy, nehledě na skutečnosti, jakými byla zhoršující se demografická situace regionu, nedostatečné rozvinutý finanční sektor a v neposlední řadě, vyčerpané zdroje z dob SSSR.