Citát uvádím proto, že poměrně přesně vystihuje potřebu, kterou si naši politici neuvědomují. Necitliví k veřejnosti a co se děje v sousedství, zato citliví k průzkumům a poslouchání staršího bratra ze zámoří, EU a NATO geopolitice, většina politiků ztratila schopnost reagovat na podněty, vzruch a vtipy, a zařadila se tím do kategorie surogátů vůdců. Co chci tím říci?

Za prvé: Až dozraje čas, ti velcí se dohodnou. Ti menší a malí si, jako vždy doposud, budou stěžovat. Přičemž všem by mělo být jasné, že příležitosti se neopakují. Jednou z takových příležitostí je V4. Chtěně – nechtěně EU vytvořené mini-společenství nabízí podněty, vzruch a vtipy, které by naplnily nejednu knihu. Protože vydat knihu v ČR představuje téže hodnoty uvedené v citátu, omezím se během tohoto týdne pouze na příspěvek a na popsání možností V4 ve vztahu k zahraniční politice ČR. Ta, jak se mi jeví, se ponořila do zimního spánku a čeká na jarní probuzení. To nemusí být zcela příjemné.

Za druhé: Písnička, českému publiku známa jako Dům u vycházejícího slunce, představuje jakýsi trojí příběh. Nešťastný prostopášník je pravděpodobně irského původu a vypráví o syfilitikovi. Postupem času se písnička rozvětvila v další: Laredo (Streets of Laredo) a Špitál u svatého Jakuba (St. James Infirmary). Balada Dům u vycházejícího slunce (v originále The House of The Rising Sun) nás vede do chudobince, ve kterém je hrdinkou dívka, nebo muž, který skončil v polepšovně. Dívka nebo muž proto, že v anglickém textu se přesně neví, o koho se jedná. Víme ale přinejmenším, že písnička má 200 historii, že písničky migrují, a že text obsahuje morální hodnoty. Užíval sis nadmíru svých potřeb - čeká tě trest, sešla jsi na scestí - skončila jsi jako prostitutka. Platí staré přísloví: Kdo s čím zachází, tím také schází. Toto přísloví se vztahuje i na zahraniční politiku, kteréhokoliv státu.