Jan Campbell: EU - Konec lži hodnot

05.09.2015 12:29 | Zprávy

Tak jako inkvizice Goyji, přinesla konec erotické lži, cesta prezidenta Zemana konec politické lži, a nedávné turbulence na burzách konec lži s čísly, tak přináší migrační vlna předzvěst o tsunami, které přinese důkaz o lži EU hodnot.

Jan Campbell: EU - Konec lži hodnot
Foto: Archiv
Popisek: Jan Campbell

Tak jako žádný strom neroste do nebe, žádná láska, ani ke krásné slečně, netrvá věčně, a každá pohádka obsahuje prvek strachu a má svůj konec s poučením, tak se blíží ke svému konci i komplexní pohádka o EU hodnotách s mnoha prvky strachu. Zda – li se z této novodobé pohádky poučíme, ponechávám stranou.
Neškodilo by, kdyby si mezitím místní lingvisté vzali slovo a vysvětlili veřejnosti jednoduchou řečí obsah slov, která používají politici a masová média. Například slova kritika, humanitární a finanční pomoc, azyl, azylant a azylová politika a podobné, včetně tak zvané politické korektnosti. Jestliže například slovo kritika implikuje soubor srozumitelných faktů nebo obav, tak současné používání tohoto slova politiky a médii ve spojení s Islámem, migranty, ale i tzv. lidskými právy přesvědčivě dokazuje, že nenazýváme věci svým pravým jménem. Neznáme věc a jsme povrchní. Mlžíme svoji pozici, schováváme se, a nechceme si připustit, že povrchní zabývání se jakoukoliv problematikou zvyšuje vliv jazykových obrazů.

Jazykové obrazy mohou totiž ovlivňovat diskuze a argumenty více, než tvrzení, že starostlivé myšlení o věci zmenšuje vliv řeči. Proto mluvíme o finanční pomoci Řecku a Ukrajině, místo toho abychom jasně řekli, že se jedná o austeritní politiku. Podobně je tomu s migrační vlnou, a tak zvanou politickou korektností. Mluvíme tak proto, že si neuvědomujeme význam jedné z mnoha trojic: Řeč, myšlení a chování. Tato trojice tvoří uzavřený kruh (closed loop), kde jedno bez druhého objektivně a samostatně neexistuje. Přitom je jedno, kde začnu s výčtem jevů. Chovám se tak, jak mluvím a myslím, mluvím tak, jak myslím a chovám se, myslím tak, jak mluvím a chovám se. Neuvědomění si jedné z mnoha takových a podobných „trojic“ upevňuje pocit strachu a sám strach.

Strach (vrozený, atavistický, nebo naučený) je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí, doprovázená neurovegetativními projevy. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí, nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se strach transformuje v agresi. To dokazuje strach USA. Například strach ze ztráty dominance USD nad světem se transformuje do agrese a bezpráví. Proto je rozšíření spektra naučeného strachu jedním z hlavních úkolů politické propagandy, forem hybridních válek, a také současné trvale oslabující se politické moci. Ta potřebuje k udržení své moci voliče, ve strachu. Migranti, a vše s nimi spojené, jsou pouze jedním z moderních prostředků výuky a tréningu voličů návyku akceptovat naučený strach.

Jak bezmocní jsou mocní politici, dokazují televizní interview. Včerejší tisková konference maďarského premiéra Orbána a předsedy EP Schulze, večerní interview předsedy Schulze s televizí WDR, nebo dokonce interview prezidenta Porošenka s BBC, jsou učebnicovými příklady pro rozšiřování naučeného strachu.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Mgr. Libor Vondráček byl položen dotaz

Investice

Slibujete investice do nás lidí. Zajímá mě, ale kde na to chcete vzít? Jestli to chápu dobře, šetřili byste na obraně a co dál? A jste pro progresivní zdanění? Upřímně jsem vás měl vždy za pravicovou stranu, ale po spojení s SPD nevím, kde jste vlastně ukotvení?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Kobza: Doba ovčanů končí

12:37 Jiří Kobza: Doba ovčanů končí

Jak tak chodím po tom našem politickém úhoru, často se mi scvrknou rozsáhlá analytická zamyšlení do …