Sankce proti Rusku a ruské proti-sankce kompenzují z velké části nevýhody, které si Ruská federace vyjednala během desetiletí trvajících dlouhých jednání s WTO. Jenom v roce 2015 se RF podařilo refinancovat dluhy, podstatně zvýšit zásoby zlata a valutové zásoby přinejmenším do výše 360 miliard USD. Kromě toho se vzpamatovává výrobní průmysl, zvyšuje se podíl záměny importů jak v těžkém, tak i agrárním průmyslovém sektoru. Poprvé od roku 2010 do roku 2014 se zvýšila výroba kuřecího masa o více než 40%, vepřového o více 25%. To vše při průměrné rentabilitě ve výši 22%. V podstatě lze mluvit o fyzickém nasycení trhu. Rusko se zcela obejde bez západního masa, obilí a dalších důležitých komodit. Takový stav RF dlouhá desetiletí nepoznala. Takový stav není dobrou zprávou pro EU.
Co se týká bankovního sektoru lze konstatovat, že proces očisty ještě probíhá a není u konce. Z přibližně 1.500 bank, ke dnešnímu dni jich existuje maximálně 700. Již před léty jsem tvrdil veřejně, a opakuji to i dnes, že jejich počet by neměl převyšovat 200. Role CB by se měla orientovat na potřebách státu a občanů, ne na potřebách bankéřů, brokerů a spekulantů. Současná situace v RF potvrzuje, že CB zneužívá svého monopolního a tzv. nezávislého postavení ke škodě občanů. Ziskovost bank RF je vysoká ve srovnání s agrárním sektorem, nebudu se o ní konkrétně zmiňovat. Poznamenávám ale, že Rusové mají „svých“ přibližně 23 triliónů rublů. To při celkovém veřejně dostupném investičním objemu ve výši 15 triliónů rublů, projektovém financování ve výši pouhých 300 miliónů rublů a rozvojovém fondu ve výši mizerných 20 miliónů rublů. Již toto málo faktů ve spojení se znalostí potřeb vnitřního trhu a exportního potenciálu dovolují mi si představit, že při změně současné hospodářské politiky RF lze očekávat v RF na jedné straně zvýšení efektivity a kvality výroby a výrobků, na druhé straně udržitelnou dynamiku rozvoje minimálně na dvě až tři desetiletí. Výsledkem takové změny bude podstatné snížení, částečné odstranění velké části zaostalosti a znovuzískání vedoucích pozic ve světě, jako tomu bylo v minulosti.
Aby tomu tak mohlo být, musí prezident Putin vyrovnat rozdíl mezi mezinárodní a vnitřní politikou. Ta prvně uvedená je mnohem silnější a výraznější, než ta druhá. Vnitřní krizový plán musí být totiž vyrovnaný. Měl by mimo jiné obsahovat nejenom profesionální konání vlády, ale Centrální banky, celého bankovního systému, ale samozřejmě i privátních korporací, regionální moci, abych jmenoval ty hlavní. Konání všech účastníků společenského života by se mělo orientovat na trojici zájmů: geopolitických, národních a občanských. Stůl se třemi nohami se nikdy nekolíbá. Nevím nic o uvedené samostatné trojici zájmů EU ani ČR.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV