V díle „K věčnému míru“ (je možný i překlad „O věčném míru“), publikovaném v září 1795, krátce po separátním basilejském míru mezi Pruskem a Francií, Kant aplikuje svou morální filozofii na politiku a stanoví podmínky pro trvalý mír. Ty jasně požadují, že místo příměří musí být uzavřen skutečný mír, který vylučuje jakoukoli přípravu na další válku.

„K věčnému míru“ představuje utopické revoluční pojednání i proto, že předtím neexistoval žádný oficiální mírový stav, ale pouze řada dohod o příměří. V důsledku toho Kant uznával, že přirozeným stavem lidstva je válka, a že mír musí být aktivně nastolen a zajištěn. Proto se zabýval otázkami, které zaměstnávají mnoho intelektuálů po staletí: Jak lze vytvořit věčný mír? Jaké právní základy musí mít? Jak prosadit mezinárodní právo a zaručit suverenitu všech států?

Za sebe dodávám: Proč nelze získat finance na založení a rozvoj teorie o vedení míru, paxologie podle docenta Felixe Černocha, v České republice?

Minulý týden zahájil německý prezident Frank-Walter Steinmeier v paláci Bellevue výstavu ručně psaným úryvkem z pojednání „K věčnému míru“. V pondělí 22. dubna německý prezident chtěl v Berlíně oslavit třísté narozeniny Kanta, mimo jiné protože ohromný zájem o Kantovu filozofii lze vysvětlit starostí o stav našeho světa.

Na otázku - Jaká je základní myšlenka Kantova pojetí míru? lze odpovědět krátce: Mír není pouhou lidskou touhou, ale povinností stejně jako individuální morálka.