Jan Campbell: Konec říše bez hranic

V průběhu existence císařství existovala univerzalistická myšlenka jediné a jednotné říše, která žije dodnes: imperium sine fine. Tj. říše bez hranic. USA a EU se chovají podle uvedené myšlenky. EU a Rada Evropy dokonce používají od roku 2000 motto z ní vycházející: in varietate concordia. Správně přeloženo: Jednotná v rozmanitosti.

V medicíně, biologii a právu, abych jmenoval tři, jsou i dnes uplatňovány latinské odborné výrazy. Původ románských jazyků Evropy (italština, francouzština, španělština, portugalština, rumunština a další), podobně jako mnoho převzatých slov vyskytujících se v germánských a slovanských jazycích mají svůj původ v latině. Evropské právo a státověda, obzvláště občanské právo, mají kořeny ve starém římském právu. Lidskost – humanitas, důstojnost člověka – dignitas humana, jsou římského původu. Akvadukty, bazilika (z řeckého královského sloupořadí), beton (v Pompejích, Koloseu apod.), ohebné sklo (jehož existenci zaznamenal filozof Plinius), pošta (jako systém výměny informací), silniční sítě (po převzetí od Etrusků), ústřední topení (podle řeckého vynálezu, výtahy (po invenci Archimeda), ale i kvalitní péče v prevenci infekčních chorob, leprosária, to vše nám zanechali Římané. Již proto se nabízí srovnání Římské říše s Evropskou unií.

V příspěvku, který je částí obsáhlejší úvahy o budoucnosti EU na základě dotazu - Jaké změny se musí udělat, aby civilizace a Europa byly životaschopné a všestranně rovnoměrně prosperovaly? se zaměřím na několik aspektů, začínajíc koncem Říše bez hranic.

Není pochyb, že řada svědků římské říše, její konec ani nezaznamenala. To indikuje fakt, že i uznávaní historici se na konkrétním okamžiku konce museli dohodnout. Existuje totiž nespočet teorií o pádu Říma. Ty, které dávají větší smysl, obsahují přímé a nepřímé vlivy. K přímým vlivům se řadí trvale špatné vládnutí hospodářstvím, úpadek cností a s ním spojený úpadek bojového ducha, časté pohraniční války, migrace a akutní finanční krize. Expanze říše byla dlouhou dobu pro Římany výdělečná – podobně jako expanze kapitalismu pro USA, nebo rozšiřování EU pro její zakládající členy. Pax Romana – římský mír se stal 200 letým obdobím stability a klidu. Přesto říše přestala ekonomicky prosperovat. Objevili se tzv. císařové penězokazi. V současně době je představují FED a CEB. Po skončení Pax Romana, během vládnutí Marca Aurelia, ubylo kvůli epidemii velké množství Římanů, poražení Germánové obdrželi právo se usadit v říši s povinností dodávat rekruty, ničení peněz pokračovalo. Říší se šířily vzpoury, bujel banditismus, odpadávaly provincie (Británie, Galie, Hispánie). Vrcholem bylo zajetí císaře Valeriána Peršany a skokový pokles vzdělanosti a gramotnosti. Svatý Ciprián psal: Svět je nyní sešlý věkem…jara mají v sobě málo svěžesti a podzimy méně plodnosti…na poli ubývá a nedostává se zemědělců, na moři námořníků, v kasárnách vojáků, poctivosti na tržišti, spravedlivosti u soudu…zručnosti v práci, přísnosti v mravech…to je rozsudek, který byl vynesen nad Světem.

V rozsudku nad světem je obsaženo ignorování aforismu roku 1597, napsaném v díle Meditationes Sacrae, Sir Francis Bacona: ipsa scientia potestas est. Vědění, znamená moc. To věděl již předtím Imam Ali: 146 přísloví v díle Nahj Al-Balagha to dokazuje. Jako i autor Knihy přísloví. Ve 24:5 stojí: ??????-????? ???????; ???????-??????, ????????-?????. Aforismus, vybízí k uvědomění si historické pravdy: in omnia paratus. Připraven (i) ke všemu! Je to mimo jiné motto US 18th Infantry Regimentu. Mělo by být mottem pro EU a každého z nás. Proč?

Odpověď je jednoduchá, použiji li metaforu se škorpionem. In cauda venenum znamená, že v ocase je jed. Zjednodušeně interpretováno: proces smrti je jemný, někdy dokonce něžný. Jenom konec procesu ukáže jeho nebezpečnost a zlo. Římská říše byl velký geografický prostor pod jedním politickým vedením. Spravovala ho malá a spravedlivá administrativa. Vláda Diokleciána nastolila klid a pořádek, rozdělila říši na 4 části, zdvojnásobila počet provincií, oddělila civilní a vojenskou správu, zreformovala daně a zprofesionalizovala jejich výběr. Říše měla cca 30 tisíc správních úředníků. To bylo podle některých historických údajů 2x více než měla tehdejší Čína. Pro srovnání: ČR má dnes cca 70 tisíc státních úředníků, celkový počet všech státních pracovníků v ČR se pohybuje okolo 440 tisíc! Jestliže cca 55 milionů Římanů a jejich hospodářství, s nutností platit armádu čítající cca 580 tisíc vojáků plnících bojové a mírové úkoly (akvadukty, silnice: 1/5 z 500.000 km silnic byly zpevněné cesty!) a 30 tisíc úředníků nemohlo přežít, tak není těžké si představit osud EU. Ta také představuje velký geografický prostor, ohromné množství úředníků a konzultantů, nepředstavitelné vysoké veřejné zadlužení států a národní armády. V řeči právníků se používá fráze indikující velice pravděpodobný výsledek procesu: id quod plerumque accidit.

Elity EU, podobně jako USA a NATO, vědí, že konec jimi vysněné říše bez hranic se blíží. Proto mluví o míru a nepříteli Rusku, píší nesrozumitelně a produkují zcela nepřípustná videa (například NATO o lesních bratřích). Podporují přísloví, že v zemi slepých je jednooký králem (Desiderius Erasmus: in regione caecorum rex est luscus) a odvádějí pozornost veřejnosti od smyslu výroku Horace, v Satires 2/2:111: igitur qui desiderat pacem, praeparet bellum. Česky: Tedy nechť ten, kdo chce mír, chystá se na válku. Již Marcus Annaeus Lucanus varoval: in se magna ruunt (Pharsalia 1:81). Velké věci kolabuji kvůli váze.

Jaká řešení se nabízejí v době, kdy základní princip mezinárodního práva - ius cogens, (agresivní válka, prohřešky proti lidskosti, pirátství, genocida, otroctví a týrání, abych jmenoval některé) ignorují především USA a EU, a tím nabádají další státy k napodobování? Kdy se připravuje válečná doba, ve které právo utichá, jako u Cicero: inter arma enim silent leges, nebo v eseji Henry David Thoreau: The clatter of arms drowns out the voice of the law. Mírových řešení je málo. Jedním z toho mála je opravdový dialog, ještě před automatickou výměnou bomb. V něm by se měla používat i stará fráze: ita vero. Je to velice praktická fráze. Používali ji Římané, kteří neodpovídali, jako my dnes: Ano, Ne. Ale dávali přednost plné odpovědi s afirmací, nebo negací otázky. A vedle ní i právní princip občanského práva zemí s Římsko – německou tradicí: iura novit curia. Česky, soud zná právo, je právní zásada, která znamená, že soud neprovádí dokazování v otázkách právních, ale pouze skutkových. Skutečností je, že stav a morálka EU, podobně i USA, jako říše bez hranic, se nachází v podobné situaci, představující konec Římského impéria v době divokého stěhování národů. Cíl slovanských národů může proto být pouze jeden: konečně skončit s historickými hádkami a nejednotou Slovanů, přežít a svorně zvítězit při zachování si identity, původního obyvatelstva a vlastního území. Po Pax Romana, který měl nejblíž k utopii, Pax Britanica a umírající Pax Americana, které nás přiblížily k peklu a konci života na Planetě, je nutné udělat vše pro vznik nové, hodnotově vyrovnané Pax Russica. To by měl být minimální program. Při jeho formulaci neuškodí si reflektovat význam obsahu textu čínského historika Yu Huana z 3. století př.n.l. znající o Římanech z doslechu: Panovník této země není trvalý. Když z neobvyklých událostí vyplyne katastrofa, nahradí ho a instalují místo něj jiného cnostného muže jako svého krále a starý král se neodváží klást odpor. Císař a rodina byli v Číně nedotknutelní. Nebo amerického filozofa Robert M. Adamse. Ten ve svém pojednání o upadajících společnostech napsal: V 5. století byli lidé připraveni opustit samu civilizaci, aby tak unikli strašlivému daňovému zatížení. Já doplňuji: rozsudku, který byl vynesen nad světem. Neočekávám, že se objeví novodobý Skir Odoaker, který poslal posledního římského císaře Romula Augusta, na odpočinek. Slovy, neznámého kronikáře:…zželelo se mu jeho mládí, nechal ho naživu a dokonce mu kvůli jeho kráse přislíbil roční rentu ve výši 6.000 solidů a poslal ho do Campanie, aby tam svobodně žil u svých příbuzných. Proto: Připraven (i) ke všemu! S uvědoměním si, že optimismus je projev sociální funkce zdravé společnosti. Přípravě napomůže i nečekaně mně doručený Týden Historie, 3/2017. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.