Mnozí se mnou souhlasí, že americký prezident DTJ je loutkou v komplexním divadle nikdy oficiálně nepřiznané plutokracie. DJT bylo umožněno se účastnit vnitropolitického boje v USA, které již – jak dění indikuje, prakticky nemají vlastní vládu. Vnitropolitického boje v USA se nechtěně, ale svojí vinou účastní i Rusko. Rusko, které ve své podstatě nemá žádné neřešitelné geopolitické a hodnotní rozdíly s USA, protože americký centrismus v Rusku stále žije. Přesto se Rusko stalo kvalitní zbraní v boji o moc nad USA. Tato zbraň má svou tradici. Připomínám krátce poválečného ministra obrany USA James Vincent Forrestala (1892 – 1949) a jeho paranoidní poruchu osobnosti. Zkušenosti s paranoidní poruchou osobnosti využil velice efektivně volební štáb Hillary Clinton proti konkurentu DJT. Ten je nepopiratelný narcista. Americký Diagnostický a statistický manuál (DSM-IV) uvádí kritéria narcismu i kritéria paranoidní poruchy. K nim patří bezdůvodné a nepodložené podezírání druhých z využívání, ubližování, podvádění, hledání skrytých významů či ohrožení v jinak vlídných sděleních či situacích. DJT se proto dostal do zákonité paradoxní situace tvořené: 1) veřejným kláním poražených a atmosféry ve společnosti, 2) tonalitou uzavřených jednání, například s ministrem Lavrovem, 3) s pomocí kritérií paranoidní poruchy a inteligentním využitím a možná i částečně falšovanou interpretací výsledků předvolebních a povolebních sociologických průzkumů v Rusku. Ty indikovaly sympatie DJT k VVP a naději Rusů na jejich společné konání ve světě. Zákonitá následná transformace abstraktních obvinění a abstraktních sympatií (DJT k VVP) do bojového instrumentu to nedovoluje. Naopak, představuje pro vztah USA – Rusko a pro celý svět riziko, nebezpečí a šanci. Proč?

Za prvé: Rusko, jaké by nebylo, je přinejmenším atomovou velmocí. Jako uměle vytvořený bojový instrument ve vnitropolitickém boji USA iniciovaném plutokracií, nemůže Rusko tento boj ovlivnit, načež vyhrát. S pomoci chytrého využití historické zdrženlivosti ruské diplomacie a zdrženlivého konání Kremlu se ale Rusko stalo pro plutokracii prostředkem ničícím respekt a důstojnost ruského národa a jeho představitelů. Prezident Putin, vědom si této skutečnosti, se proto před dvěma dny rozhodl zvýšit cenu diplomatické hry a ruského hlasu: nabídl zápis setkání ministra Lavrova s prezidentem DJT. Předpokládám ale, že tato změna nebude stačit k trvalému minimálnímu zlepšení vztahu mezi USA a Ruskem. Ztráta důvěry, množství nedůstojných výrazů a míra nepředvídatelnosti USA dosáhly totiž úrovně, na které DJT již dnes nemůže plně využívat svá prezidentská práva a povinnosti. Naopak: DJT musí neustále dokazovat, že nemá žádné sympatie k VVP a Rusku, že není na nich závislý. Je tlačen do rohu, podobně jako Rusko, které se musí vysvětlovat a nekoná podle mého hodnocení adekvátně v zhoršující se situaci ve vztahu USA – Rusko, ale i co se týče Pobaltí, Ukrajiny a dnes i Sýrie. Teprve v pátek se vydá DJT na první zahraniční návštěvu ve funkci prezidenta do Saudské Arábie. Před odletem navštívil Akademii pobřežní hlídky v New London, Connecticut. DJT tam pronesl projev zasluhující oddělený komentář.