Proto nepřekvapí, že absolvent právnické fakulty nemůže citovat první větu ústavy svého státu, mladý historik nebo politolog neumí vysvětlit výsledky Livonské (1558-1583), Rusko – Švédské (1610-1612), Krymské (1853-1856), Rusko-Japonské (1904-1905), nebo 1. Světové války. Velká většina mladých absolventů univerzit, které znám není schopná nabídnout věcné vysvětlení, proč sovětský vzdělávací systém dovolil vyslat 12 let po ukončení 2. Světové války první Sputnik a později prvního kosmonauta do vesmíru. Podobně je tomu na domácí půdě. Většina absolventů dostává závratě při otázce, čím se proslavil matematik Eduard Čech (topologie), Alberto Vojtěch Frič nebo Karel Domin (botanika), Viktor Kaplan (vynálezce nového druhu turbíny), či Hans Ledwinka (konstruktér prvně sériově vyráběného automobilu s aerodynamickou karosérií Tatra 77 (1934). Ani odpovědi na otázky z historie po druhé světové válce nenabízí útěchu. Udělení Nobelovy ceny za chemii 1959 Jaroslavu Heyrovskému (polarografie a analytická chemie), za fyziku, z Čech odsunutému Němci Peter Grünbergovi v roce 2007, nebo vynález kontaktních čoček a silonu (Otto Wichterle) vedou k mlčení. To se nezmiňuji o konstruktéru remosky (Oldřich Homuta), nebo o významných výsledcích v astronomii (Antonín Mrkos), mikroskopii (Armin Delong) a v neposlední řadě ve výrobě trhaviny Semtex (Stanislav Brebera). O účasti v sovětském vesmírném programu Interkosmos (čs. družice Magion, první čs. kosmonaut Vladimír Remek), nemluvě.

Proto nepřekvapuje ani rozhodnutí Velké Británie přejmout z Číny systém výuky matematiky a dalších předmětů, v SRN znovu zavést prověřené staré vzdělání na technických univerzitách, vedle současných bakalářských a magisterských programů. To ale není konec.

Proto se chtěně nechtěně musím zmínit o potřebě orientace v současném dění ve světě, včetně voleb. Brexit potvrdil, že mladí šli hlasovat v počtu více než malém ve vztahu k důležitosti referenda. V USA začal boj mezi oportunistou, autoritativním narcistou s výstředním účesem, a prolhanou právničkou s omezeným charisma. Zajistila si svoji kandidaturu intrikami, organizovanými dlouho před výběrem kandidáta. Zatímco Trump, hvězda bulváru, vlastních TV show, ale i manžel modelek, chce být prezidentem na základě svého, a ne politického přesvědčení. Jeho volební program má proto pouze pět písmenek, TRUMP. Clintonová chce být prezidentkou na základě kompetence jako právník a ochránce skupinových zájmů vlivných, kterým jsou voliči cizí, možná i lhostejní. Její volební program proto bude výbušnou směsí nesplnitelných slibů všem možným vrstvám voličů, které by mohla sjednotit snad jenom hrozba Semtexem. Pro EU bude výhra každého z kandidátů na prezidenta USA prohrou. Proč? Osobnostní faktory kandidátů na prezidenta USA nejsou kompatibilní s osobnostními faktory evropských a většiny národních lídrů.

Ti dole jsou méněcenní

Osobnostní faktory kandidáta Trumpa nesou všechny znaky Ovidem popsaného mladíka Narcise. Autoritární narcista myslí, jak se to v současné výuce managementu nazývá, top-down. Narcista je nahoře, všichni ostatní dole. Ti dole jsou méněcenní. Kdo není s narcistou, je proti němu. Kalkulované urážející výroky, hodnocení protivníků, složitý partnerský život narcistů a léčebná praxe potvrzující, že narcista se nikdy nejde léčit, protože chce obohatit terapeuta, dokazují, že konflikty jsou zaprogramované. To bude platit pro Trumpa a jeho domácí a zahraniční politiku v případě zvolení prezidentem. Podobně tomu bylo v USA naposledy s prezidentem Nixonem. Kvalitativní rozdíl mezi Trumpem a Nixonem představuje Nixonova patologická nedůvěra a život v uzavřenosti a Trumpova patologická snaha být sám sobě nejdůležitějším tématem. Tuto patologickou snahu, vyznačující výjimečný zájem o život ve společnosti a obdiv pro sebe, nazýváme narcismus a autoeroticismus. Poprvé je formuloval jako poruchu Havelock Ellis (1859-1939). Pokud vím, tato diagnóza (platná a označovaná od roku 1993 jako DSM, dnes již DSM-IV nebo MKN-10) v ČR zatím neexistuje. V USA je narcismus jako rys osobnosti na vzestupu od 70 let minulého století. Tenkrát se začal těšit konjuktuře individualismus a self-promotion. V Evropě se tak stalo později. Politici, kteří budou muset jednat s Trumpem v případě jeho zvolení prezidentem USA, by si proto mohli vzít jako poradkyni například jeho ex-manželku Ivanu, nebo mého politicky neutrálního jmenovce, W. Keith Campbella (profesor, University of Georgia).