Zatímco bude Parlament ČR nakupovat alkoholtestery a detektory lži, samozřejmě v transparentním výběrovém řízení, v nedalekém hlavním městě Lotyšska, Rize, proběhlo „výběrové řízení“ hned na několika frontách, minimálně však na třech.

První je fronta diplomatická. Na ní se bojuje již několik týdnů o slova, která procházejí „výběrovým řízením“, jež hodnotí jejich obsah, možnost interpretací a jejich prodejnost ve formě závěrečného dokumentu EU veřejnosti. Druhou je fronta politická. Na ní se bude bojovat mnohem déle. Na výsledku tohoto boje závisí rok vstupu zemí – žadatelů do EU – do společenství, které se mnohým lídrům a jim věřícím občanům jeví jako očistec a templ. Již dnes je ale jasné, že rozhodující slovo nebudou mít současní lídři „výběrového řízení“. Třetí frontou je válečné pole financí. Na tomto poli byl postaven a nedávno otevřen ve Frankfurtu nad Mohanem nový templ zvaný CB Euro. Za maličkost, pouhou jednu miliardu a něco na víc, samozřejmě euro. To navíc si lze pouze představit z oficiální statistiky SRN, týkající se nedodržování cen při realizaci veřejných zakázek. V průměru jde o desítky, někdy i stovky procent. Takže na poli nedodržování cen při realizaci veřejných zakázek je ČR konkurenceschopná.

EU summit v Rize se měl stát velkým startem nových vztahů východních zemí s EU. Škrt přes rozpočet udělaly hlasování občanů Krymu a pýcha úředníků a diplomatů EU –vyjednávačů. Aby toho nebylo málo, přidala se k tomu občanská válka na východě Ukrajiny. Výsledkem je ztroskotaná východní politika EU. Přiznat otevřeně jakoukoli prohru byrokracie EU neumí. Proto se summit snažil ze všech sil potvrdit opak prohry a deklarovat výhru. Že ji summit nemohl deklarovat, je každému jasné, kdo si uvědomí 300km vzdálenost mezi hlavními městy Vilniusem a Rigou a časovou osu v délce jednoho a půl roku, která odděluje oba summity. Tenkrát v listopadu 2013 si úředníci EU a politici členských států EU mysleli, že mohou beztrestně lhát a podvádět. Dnes je situace jiná. Za úspěch se dnes bude již považovat, podařilo-li se účastníkům summitu konstatovat, že „Východní partnerství existuje“.

Na poli politickém bude EU konat podle známého schématu a jako vždy. „Neřekneme ani ano, ani ne,“ shrnul jeden vysoce postavený diplomat EU obsah navrhované formulace závěrečného komuniké. Formulace budou krátké i proto, abychom se mohli přesvědčit, jak rychle a dobře se naučil předseda Tusk mluvit anglicky. Přitom se nikdo nezmíní o konstatování vlády SRN, že „Východní partnerství není přímou cestou ke členství v EU“. Podobně tomu je i s bezvízovým stykem mezi Ukrajinou, Gruzií a EU. Výsledkem bude další podvod na občanech Ukrajiny a Gruzie, kteří byli lákáni svými lídry a vizí na svobodné cestování, práci v EU a možnosti migrace. Nedůvěra nejenom ke jejich lídrům, ale i k celé EU může tak dále růst v naději, že lidská paměť vystresovaného občana je malá, a o historické paměti nebude mít dorostlá mladá generace již brzy ani tušení.

Na poli financí to bude stejně komplexní a tvrdá bitva, jakou je bitva politická. To proto, že Ukrajinu nezachrání ani default, ani nabídnutá finanční pomoc EU, MMF, SB a dalších. Občanská válka může být v nejlepším případě „zamrazena“, v horším případě dojde k dalšímu a konečnému rozpadu již dnes se rozpadající Ukrajiny. Kromě toho nevěřím, že EU bude mimo jiné ochotná a schopná financovat základy budoucího byznysu amerických společností typu Monstanto a Du Pont na Ukrajině, nehledě na skutečnost, že pro ECB není dnes již problém tisknout tolik euro, kolik se jí zachce. Jedna nebo dvě nuly navíc nehrají roli pro voliče v obci nebo okresním městě, majícího problém si představit, co je miliarda.