Jan Campbell: Politika - peníze - podvod | ParlamentniListy.cz

Zatímco bude Parlament ČR nakupovat alkoholtestery a detektory lži, samozřejmě v transparentním výběrovém řízení, v nedalekém hlavním městě Lotyšska, Rize, proběhlo „výběrové řízení“ hned na několika frontách, minimálně však na třech.

První je fronta diplomatická. Na ní se bojuje již několik týdnů o slova, která procházejí „výběrovým řízením“, jež hodnotí jejich obsah, možnost interpretací a jejich prodejnost ve formě závěrečného dokumentu EU veřejnosti. Druhou je fronta politická. Na ní se bude bojovat mnohem déle. Na výsledku tohoto boje závisí rok vstupu zemí – žadatelů do EU – do společenství, které se mnohým lídrům a jim věřícím občanům jeví jako očistec a templ. Již dnes je ale jasné, že rozhodující slovo nebudou mít současní lídři „výběrového řízení“. Třetí frontou je válečné pole financí. Na tomto poli byl postaven a nedávno otevřen ve Frankfurtu nad Mohanem nový templ zvaný CB Euro. Za maličkost, pouhou jednu miliardu a něco na víc, samozřejmě euro. To navíc si lze pouze představit z oficiální statistiky SRN, týkající se nedodržování cen při realizaci veřejných zakázek. V průměru jde o desítky, někdy i stovky procent. Takže na poli nedodržování cen při realizaci veřejných zakázek je ČR konkurenceschopná.

EU summit v Rize se měl stát velkým startem nových vztahů východních zemí s EU. Škrt přes rozpočet udělaly hlasování občanů Krymu a pýcha úředníků a diplomatů EU –vyjednávačů. Aby toho nebylo málo, přidala se k tomu občanská válka na východě Ukrajiny. Výsledkem je ztroskotaná východní politika EU. Přiznat otevřeně jakoukoli prohru byrokracie EU neumí. Proto se summit snažil ze všech sil potvrdit opak prohry a deklarovat výhru. Že ji summit nemohl deklarovat, je každému jasné, kdo si uvědomí 300km vzdálenost mezi hlavními městy Vilniusem a Rigou a časovou osu v délce jednoho a půl roku, která odděluje oba summity. Tenkrát v listopadu 2013 si úředníci EU a politici členských států EU mysleli, že mohou beztrestně lhát a podvádět. Dnes je situace jiná. Za úspěch se dnes bude již považovat, podařilo-li se účastníkům summitu konstatovat, že „Východní partnerství existuje“.

Na poli politickém bude EU konat podle známého schématu a jako vždy. „Neřekneme ani ano, ani ne,“ shrnul jeden vysoce postavený diplomat EU obsah navrhované formulace závěrečného komuniké. Formulace budou krátké i proto, abychom se mohli přesvědčit, jak rychle a dobře se naučil předseda Tusk mluvit anglicky. Přitom se nikdo nezmíní o konstatování vlády SRN, že „Východní partnerství není přímou cestou ke členství v EU“. Podobně tomu je i s bezvízovým stykem mezi Ukrajinou, Gruzií a EU. Výsledkem bude další podvod na občanech Ukrajiny a Gruzie, kteří byli lákáni svými lídry a vizí na svobodné cestování, práci v EU a možnosti migrace. Nedůvěra nejenom ke jejich lídrům, ale i k celé EU může tak dále růst v naději, že lidská paměť vystresovaného občana je malá, a o historické paměti nebude mít dorostlá mladá generace již brzy ani tušení.

Na poli financí to bude stejně komplexní a tvrdá bitva, jakou je bitva politická. To proto, že Ukrajinu nezachrání ani default, ani nabídnutá finanční pomoc EU, MMF, SB a dalších. Občanská válka může být v nejlepším případě „zamrazena“, v horším případě dojde k dalšímu a konečnému rozpadu již dnes se rozpadající Ukrajiny. Kromě toho nevěřím, že EU bude mimo jiné ochotná a schopná financovat základy budoucího byznysu amerických společností typu Monstanto a Du Pont na Ukrajině, nehledě na skutečnost, že pro ECB není dnes již problém tisknout tolik euro, kolik se jí zachce. Jedna nebo dvě nuly navíc nehrají roli pro voliče v obci nebo okresním městě, majícího problém si představit, co je miliarda.

Peníze

V dnešní rozvaze chci nabídnout velmi stručnou a zkrácenou historii peněz v dialektickém pojetí Viny a Odčinění v nikdy nekončícím procesu Strachu a Naděje. A co z této historie peněz pro nás objektivně vyplývá. Hned na začátku konstatuji, že mnozí ekonomové si neuvědomují, že peníze nejsou jenom pomocným prostředkem a že magie peněz má své kořeny již v době kamenné. Představa, že začáteční formou peněz byla mince zjednodušující výměnu zboží, a mající tím svoji cenu, je objektivně chybná. To i proto, že mnozí z nás vidí pouze jednu stranu mince zvané peníze.

Tou první stranou jsou krása, trvanlivost, nedostatek a v neposlední řadě i možnost formace mince. Takto vnímá peníze člověk většinově racionálně myslící. Přitom zapomíná, a proto nevidí, že všechny drahé kovy mají a nesou s sebou sakrální význam. V tomto smyslu se asociuje zlato se Sluncem, stříbro s Měsícem, měď s Venuší atd. Již v době babylonské ustanovili kněží například vztah mezi zlatem a stříbrem na 1 ku 13 1/3, což se rovná poměru oběhu planet. Ještě dříve měly peníze funkci oběti vyšší moci. Například kráva měla největší hodnotu, protože představovala jako celek majetek.

Na tomto místě připomínám označení peněz latinským slovem „pecunia“. To pochází od slova „pecus“, tj. dobytek. I zde mám na mysli funkci oběti, a ne prostředku výměny zboží. V anglickém jazyce je staré označení peněz spojeno se slovem „gilt“. Gilt neznamená jenom spolek řemeslníků, ale především dluh, to dlužené. Na tomto místě jsem již u archaických kolektivů a jejich viny vůči vyšší moci. Původ peněz se tímto způsobem dá definovat jako lidská oběť, jejíž protihodnotou je ochrana před vyšší mocí. Od lidské oběti vede cesta k oběti dobytkem, obětní minci a papírovým penězům. Jinými slovy: Od tvrdé oběti vede cesta k měkké oběti, a tím i k hospodaření mimo vyšší moc, moc boží. Jenom tak mohly být postaveny temply a nahromaděno státní bohatství. Již proto je slovo kapitál definováno jako smrtonosný zločin. Proto bylo první hromadění kovů nazýváno křivdou vůči bohům.

Dnešní svět peněz nemá prakticky žádné spojení s hodnotou drahých a vzácných kovů. Průmyslový kapitalismus se transformoval v obří finanční kapitalismus, ve kterém nám ekonomové namlouvají, že peníze jsou racionálně řiditelnou a manévrování schopnou masou. Výsledkem takového myšlení a konání je představa, že se peníze dají dělat z ničeho, a přesto je možné jejich pohyb regulovat. Obojí nezávisle od množství drahých kovů. K našemu neštěstí ekonomové uvedeného typu zapomínají říci, že strach před krachem lidem zůstal a žije s nimi i dále. Současná mnoholetá finanční krize jako část systémově společenské krize jasně dokazuje, že jsme se neosvobodili od sakrálního spojení. V současné době emise peněz CB je stejně mysteriózní jako vznik peněz. Přírodou stvořený člověk neměl hodnotu peněz. Náš předek – člověk byl transformován v člověka s vinou, jinými slovy, kupní silou. V tomto smyslu je vytvoření kupní síly rovno konání kněží. Mario Draghi to přiznal jedním ze svých výroků: „Peněžní politika je kněžská činnost.“

Problémem této moderní kněžské činnosti je její závislost na víře v dekret hodnoty peněz těmi, kteří je používají. Bez kolektivní víry nemůže žádná měna, tedy peníze, existovat. Bez víry nemohou být například u katolíků chléb a víno tělem božím a krví. Bez víry nejsou peníze nic víc než papír. Jak jinak to vysvětlit nevěřícímu v zemi nevěřících, nevím.

Současná řecká tragédie se stále stoupajícími sebevraždami ve společnosti jasně dokazuje, že oběti jsou částí funkce peněz. Dlužník musí jít údolím slz, třeba i krve, protože utrpení je v ceně viny dlužníka. Samozřejmě se nutně nabízí otázka, kdo zavinil zadlužení, proč a pro koho je výhodné zadlužení. S takovými otázkami jsou spojeny morálka, etika a v neposlední řadě i problém, kdo je ta poslední půjčující a dlužící splátková instance? Banky s emisní licencí musejí dostat zpět peníze, které vytvořily z ničeho, vytiskly na papír a jako papír nebo virtuálně pustily do oběhu. Z právního hlediska jsou to emisní banky, které nesou odpovědnost za zadlužení a splácení. V praxi je tomu ale jinak.

Takzvané finanční trhy byly a jsou půjčujícími a věřiteli. Na tomto místě rozvahy se nabízí historie Babylonem zajaté středověké papežské říše a její cesty do Avignonu. Dnešní CB včetně ECB dělají to samé. Nejenže vyrábějí peníze z ničeho a dávají je do oběhu, ale současně provozují jim nevlastní aktivity. V tomto případě jde například o koupi a prodej státních dluhopisů od komerčních bank. Tato činnost se rovná vstoupení na neoliberální investiturní bojiště. Nezávislá CB se tak transformuje v závislou a politicky napadnutelnou banku. Při dnešní morální a etické úrovni bankéřů a politiků konajících v hospodářském modelu – zadlužení, zprivatizování a pohlcení majetku společnosti – lze mluvit o vysoce výbušné směsi.

V tomto kontextu se nachází i vysvětlení, proč nemají a nemohou mít demonstrace proti bankám žádný vliv. Ani nedávné demonstrace proti ECB a před její novou centrálou, templem, ve Frankfurtu nad Mohanem. Ani banka, ani její templ nejsou správnou adresou pro příjem jiného názoru. Je tomu proto, že výrobní fabriku nebo lokomotivu mohu obsadit, stávkovat a podobně. Finanční kapitalismus a jeho industrii obsadit nelze, protože finanční kapitalismus dosáhl takové abstrakce, že prakticky není možné nic konat proti ní a formě kapitalismu bez slz a krve. Kvantitativní uvolňování jak FED, tak ECB zanedlouho překoná lidskou představivost. Překonání lidské představivosti dovoluje finančnímu kapitalismu se nadále pohybovat na cestě k sebezničení. A tím i ke zničení kapitálu a peněz jako takových. Problém je však v tom, že v reálném životě k tomuto výsledku nemůže dojít. A to nehledě na nedávno započatý boj proti penězům v hotovosti.

Harvardské ekonomické duo Kenneth Rogoff a Larry Summers dostali kromě podpory z Velké Británie i první podporu ze SRN. Peter Bofinger, člen v Radě odborných expertů, vyjádřil již veřejně souhlas s novým trendem a bojem proti penězům v hotovosti v EU. Peníze v hotovosti totiž mohou přivést celou politiku ECB a takzvaného kvantitativního uvolňování ke krachu. Proč? Protože nekontrolovaná a nekontrolovatelná masa peněz naráží na hranici negativních úrokových sazeb. Při prodloužení a zvýšení negativní úrokové sazby se nedá vyloučit takzvaný bank – run spořících občanů. V momentě banku – runu budou lidé požadovat peníze od banky, banky se stanou prakticky nesolventní, protože jim budou chybět prostředky na plnění slibu daného spořícím klientům bank. O dopadech takové situace na banky a společnost se nechci rozepisovat, protože každý myslící člověk si je může v nějaké formě představit. Ke zničení kapitálu a samotných peněz nemůže dojít i proto, že funkce peněz má také své dvě strany. Na jedné straně je to funkce překonání strachu, na druhé straně je to utopická dimenze. Ta má minimálně tři prvky, které tvoří jednoduchá lidská přání: žít beze strachu, bídy a dluhu (viny). To platí i pro peněžní chamtivost. Problémem proto zůstává realizace konceptu spravedlivé společnosti.

Spravedlivá společnost bez dluhů je pro mě nepředstavitelná. Představitelná je zato pro mě společnost s lidským přístupem ke dluhu jako takovému, založenému na vzájemném respektu. Vzájemný respekt mezi věřitelem a dlužníkem nemusí být totiž kapitalistický. Jako první kroky odchodu od finančního kapitalismu je realistické napomoci objektivním zákonům vývoje společnosti formou oddělení politiky od finančních trhů i za cenu slz, případně i krve. To proto, že peníze se neobjevily na světě s cílem akumulace, vkladů se ziskem, ale aby eliminovaly strach a dluh (vinu), a tudíž osvobodily člověka. Dovedu si představit, že finanční kapitalismus není věčný, a proto nebude mít poslední slovo. Nebude mít poslední slovo, protože jednou stvořené peníze z ničeho jsou objektivně určeny k tomu, aby zmizely. Tato vlastnost peněz dovoluje zbavit je kouzla přitažlivosti a dát jim opět starou sakrální funkci prostředku. Výsledkem bude polidštění peněz.

V tomto kontextu se bude jevit kritika exnáměstka Prose expertem – ministrem Babišem o poškození bankovního trhu více než neprofesionální, na druhé straně pro ministra sebevražednou a zbytečnou jako kapitál.

Ve velmi těžké situaci se totiž budou nacházet země, které se zbavily drahých kovů a vsadily na peníze ve virtuální formě. Tyto akumulované částky s mnoha nulami, které si už nikdo nedovede představit, totiž povedou k degradaci vlivu peněz. Proto jsou výhledy Ruské federace, Číny a podobných států, které jsou spojenci uvedeného dua, kvalitativně a objektivně mnohem lepší než ostatních státních útvarů. To platí jak pro dobu míru, tak i pro dobu přípravy na konflikt i konflikt sám. US FED si je vědom tohoto faktu. Již proto jsou očekávání návratu zlata třetích zemí uschovávaného v USA před SSSR nereálná.

Podvod

Ottův slovník naučný definuje podvod (od lat. Falsum, stellionatus, od stellio, ještěrka, franc. filouterie, něm. Betrug) jako trestný čin, který spočívá v tom, že někdo za tím účelem, aby sobě nebo jinému zjednal bezprávné obohacení, uvede někoho lživým sdělením nebo zkroucením pravdivých okolností v omyl a způsobí mu škodu. Jaký má podvod účinek na právní jednání v právu civilním, není předmětem rozvahy. Podle trestního zákona není podvod deliktem majetkovým, nýbrž trestným činem, který zahrnuje několik deliktů rozdílných. Pod pojem podvod spadá nejen skutečný podvod (stellionatus), nýbrž i falšování, křivá přísaha, křivé svědectví a podvodný úpadek.

Již povrchní pohled na jednání politiků a bankéřů – finančníků na výsledky a následky jejich konání dovoluje konstatovat, že se uvedení aktéři nacházejí na čtvrtém, trestně právním bojišti. Již proto, že překroucením pravdivých okolností v omyl způsobují jednotlivci i národu kvantifikovatelnou škodu. Jsou ale případy ve finančním kapitalismu, kdy tomu tak není.

Francouzský ředitel ECB Benoît Cœuré, omámený svojí pozicí a mocí, vyprávěl před několika dny v luxusním hotelu v Londýně manažerům Hedge fondů, že ECB bude nakupovat letos v květnu a v červnu více státních dluhopisů, než bylo doposud plánováno. 14 hodin měli manažeři náskok před veřejností a mohli pracovat s touto informací. To proto, že ECB nezveřejnila ve stejnou dobu informaci na své webové stránce. Tu si hlídají všichni finanční žraloci dnem a nocí. Ve výsledku vyprávění ředitele ECB Benoîta Cœuréa, opoždění zveřejnění informace a chamtivost Hedge fond manažerů způsobily ztrátu eura vůči USD ve výši téměř dvou centů.

V tomto kontextu je dobré si uvědomit, že ECB kupuje od března státní dluhopisy a má plán, tj. povinnost na sebe vzatou, do konce září 2016 nakoupit státní dluhopisy v celkové výši 1,1 bilionu euro. O celkové sumě nemůže být pochyb, protože je prý nutná pro nastartování hospodářství EU. Bez pochyb je ale, že někdo neidentifikovatelný si vydělal nezjistitelné množství peněz během 14 hodin na základě neprofesionálního jednání konkrétního, identifikovaného, pyšného ECB úředníka. Ten se těší a bude těšit dále vysokému platu, přízni manažerů fondů a luxusních hotelů.

Podobné situace lze analyzovat ve spojení s vyšetřováním bank v USA. Nehledě na již prý uzavřená vyšetřování a zaplacené miliardové pokuty se banky setkávají s novými vyšetřováními ze strany justice US. Prý jsou překvapeny, protože banky byly přesvědčeny, že se peněžní pokutou očistily od viny. Přesně podle argumentu popsaného na začátku rozvahy. Jak je vidět, banky začaly ztrácet svoji imunitu. Neztratily ale své ředitele, kteří se transformovali v ředitele odpovědnosti. I zde je škoda neidentifikovatelná, poškození také, a identifikovaní viníci zůstávají na místech. Až na malé výjimky, které však potvrzují pravidlo.

Do třetice se krátce zmíním o Deutsche bank, která je v Mnichově před soudem kvůli podvodu vedoucímu ke konkurzu jednoho ze svých největších klientů. Současně je vedení banky vyšetřováno kvůli několika dalším proviněním. To však neznamená, že by vedení mělo odvahu odstoupit. Na zasedání akcionářů se bude opět ucházet o potvrzení, a tím i možnost prodloužit a sofistikovat podvody, bez kterých finanční kapitalismus nemůže fungovat a žít.

Pod pojem podvod, tak jak jsem citoval, spadá nejen skutečný podvod (stellionatus), nýbrž i falšování, křivá přísaha, křivé svědectví a podvodný úpadek. To platí v plné míře i ve vztahu k historii. Protože političtí lídři dopouštějí – vědomě a nevědomě – úbytek historické paměti formou přepisování historie včetně druhé světové války, aktualizací a rehabilitací nacistických skupin na Ukrajině a v neposlední řadě soudy nedbají na to, jaký byl tehdejší právní řád a jak fungovala praxe, dostává se společnost do nebezpečné situace. Toto nebezpečí je o to větší, že sedmdesátiletý mír v zemích EU byl zajištěn poražením fašismu a nacismu. Nic víc a nic méně. Historická paměť a povědomí o souvislostech patří nejenom k poučení z válek, ale i k základnímu vybavení člověka.

Bez tohoto vybavení nebude možné hodnotit ani TTIP smlouvu, ani žádné asociační a jiné dohody, bude-li jejich plný text i s dodatky kdy zveřejněn. Bez tohoto vybavení nebudeme schopni ani bojovat, natož vyhrát nejenom boj o polidštění peněz, ale i boj o zachování národních kultur a jejich hodnot. V různorodosti, jak to dokazuje příroda, je totiž opravdová svoboda a s ní spojená krutost. Proto život podléhající od svého začátku pravidlům přirozeného vývoje v říši organické je krásný. Současná věda, technologie a bankovně-finanční konání nás tlačí do říše anorganické. Proto nedokážeme svoji moc přeměnit ve štěstí ani s pomocí peněz. Proto prosím: Dejte nám ještě jednu šanci, na štěstí.