Pro lepší pochopení následující povrchní a osobní analýzy puče psané v noci 16.7.a ukončené večer 17.7., jako reakce na dotazy čtenářů, a z puče vyplývajících několik otázek, nabízím se dodatečně seznámit s pracemi mladého švýcarského historika a publicisty Daniele Gansera (1972 v Lugano). Ten v roce 2005 zveřejnil disertaci nazvanou NATO-Geheimarmeen, tj. NATO tajné armády. Knižní vydání bylo, pokud si vzpomínám, přeloženo do 10 jazyků. Původní verze je v angličtině, pod nazváním NATO's secret armies. Operation Gladio and terrorism in Western Europe. Routledge, 2005, ISBN 0-7146-5607-0. Knižní vydání v německém jazyce je nazváno: NATO-Geheimarmeen in Europa: Inszenierter Terror und verdeckte Kriegsführung. Orell Füssli, Zürich 2008, ISBN 978-3-280-06106-0. Další práce Daniele Gansera se věnují problematice globálního maxima těžby ropy a zpracování některých konspiračních teorií, včetně těch týkajících se 11. září 2001.

Pohled na nezdařený puč z 15.t.m.indikuje, že puč nezačal na nejvyšší úrovni armádního vedení, ale pravděpodobně na nižší důstojnické úrovni. Z toho plyne, že se jedná o puč zdola nahoru, tj. bez předchozího souhlasu vedení NATO. To je jeden ze základních rozdílů ve srovnání s minulými puči. Včetně puče z roku 1980, který jsem pozorně sledoval. V době zmíněného puče se turecká armáda těšila velké důvěře tureckých občanů, kteří měli potíže nadále sledovat vývoj politické korupce a hulvátství. V době posledního puče (z 15.t.m.) se těšil důvěře - na základě charisma a schopnosti se nabízet jako hlas lidu, prezident Erdogan. V žádném případě to nebyla a není turecká armáda. Ta je od roku 2004 proti prezidentovi. To potvrzuje případ z roku 2007, kdy Abdullah Gül se měl stát prezidentem a jeho manželka chodila s pokrytou hlavou. Věc, která podráždila velení armády, a kterou Erdogan přežil. V neposlední řadě s pomocí referenda. Referendum umožnilo Erdoganovi překonat odpor Kemalistů. Lid si demokraticky vybral muslima - prezidenta. Ten se okamžitě (od roku 2007/2008) proslavil tzv. Ergenekon procesem. Proces vynesl na denní světlo skutečnost opakovaných pokusů o převrat. Výsledkem zveřejnění pokusů o převrat nižších vojenských důstojníků, které vrchní vojenské vedení nepodporovalo, bylo nejenom odsouzení šéfa Generálního štábu, ale i zkrácení vojenského rozpočtu a nezbytný politický souhlas prezidenta při povýšení vojáků - důstojníků. Již tyto tři výsledky indikují konec éry vojenské nadvlády. Jenže skutečný konec vlivu armády člena NATO ve strategicky důležité oblasti pro EU-NATO, ale i USA, RF a Čínu málokdy přichází v reálném životě tak rychle, jak se to jeví, nebo si někdo přeje. Proč? Odpověď je komplexní, přesto doufám srozumitelná.

Během posledních dvou let bylo mnoho tureckých důstojníků rehabilitováno. Současně eskalovala tzv. Kurdská otázka, krize v Sýrii a aktivity Ruských kosmických vojsk (RKV). Na druhé straně mince, té obchodně – civilní, se ukázala Čína. Její představení několika variant tzv. Hedvábné stezky, umožňující prakticky bezbariérový export do EU, a možnost Číny se domluvit se s britským London City o spolupráci, si uvědomily USA. Kombinace bezbariérového exportu z Číny, nepřítele zájmům USA, a prakticky paralelní kontrola finančních toků v EU Čínou, představují pro USA a TTIP velké nebezpečí.

Všechna prohlášení si mohou klidně protiřečit

Tím označuji celou řadu problematických oblastí a možností formulovat otázky přímo a nepřímo spojené s pučem a soudní problematikou, včetně ústavní. Posledně jmenovanou problematiku reprezentuje plánované přijetí nového zákona o přechodu systému moci z parlamentního do prezidentského. To se těžko může líbit vojenskému vedení.