Čas na stížnosti, útěchu a naději dozrává v Izraeli. Návštěva premiéra Izraele, Benjamina Netanjahu (1949) v Soči v tomto týdnu se týkala hledání možností, jak zmírnit bolesti Izraele. Ty nezmírní modlení, protože bolesti Izraele způsobují USA. Ty již předlužené, nepotřebují Izrael kvůli financím ani obraně. Proto mohla být prakticky poprvé v historii státu Izrael zneužita izraelská lobby v USA americkými politiky. Ti si (zatím veřejně) neuvědomují to, co izraelský premiér ví: role USA při novém uspořádání Blízkého východu bude s pravděpodobností hraničící s jistotou podstatně menší, než v minulosti. To se promítá již dnes do vztahu USA - Izrael. Výsledkem je skutečnost: Izrael se nespoléhá na USA, co se týče ochrany státu. S rostoucím nebezpečím rostou vojenské náklady a uvědomění si řadových občanů, že morálka není předmětem politiky. Nutnost hledat nové silné spojence dovoluje ignorovat i oficiální protokol návštěvy. Zmiňuji se o něm, protože se prezident Putin a premiér Netanjahu pozdravili venku, ale oficiální setkání v reprezentativním salonu zůstalo bez podání rukou. Co to znamená? Nabízím odpověď: Rusko zamíchalo svým konáním v Sýrii karty, které nejenom dovolují, ale nutí ke spolupráci s Iránem. Tady končí legrace pro Izrael. Proto přiletěl do Soči přímo z USA i šéf Mossadu od roku 2016 Yossi Cohen. Plánovaná délka (4 hodiny) jednání byla překročena. Tématem byl Irán a jeho již současná schopnost ovlivňovat, částečně i kontrolovat dění v Iráku a Jemenu. Premiér Netanjahu formuloval jasně s emocemi: Je to dobrá věc, že společně vítězíme nad IS, ale špatná věc je skutečnost, že tam, odkud vyženeme IS, vstupuje Irán. A Irán vyhrožuje zničením Izraele. Tím premiér naznačil, že hodnotí Irán podobně jako IS. Při takovém hodnocení Iránu prezident Putin mohl působit pouze jako psychoterapeut premiéra Netanjahu. Proto očekávám, že v krátké době dojde k opětovné návštěvě u Putina.
Čas dozrál i pro Vatikán. Ten vyslal vatikánského státního sekretáře kardinála Pietro Parolin (1955) do Ruska. Tam byl ve dnech 21. – 24. srpna 2017. Na programu měl setkání s ruskými katolickými biskupy, večerní mši svatou v katedrále Neposkvrněného početí Panny Marie v Moskvě, setkání s představiteli kléru a laiků, ale i s pravoslavným metropolitou Hilarionem z Volokalamsku (předsedou oddělení zahraničních vztahů Moskevského patriarchátu), s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a patriarchou Kirillem. Ve středu 23. srpna byl Pietro Parolin také v Soči. Setkal se tam s prezidentem Putinem po dlouhém jednání s premiérem Netanjahu. Zmiňuji se o této návštěvě, protože dokazuje, že Rusko není izolované, že v době trvajícího zhoršování vztahu mezi RF a USA, může duchovní diplomacie částečně nahradit tradiční. Snaha Ruska upoutat pozornost na nutnost zohlednění tradičních hodnot v nově se tvořícím světovém řádu, proto není marná. O vedlejších aspektech, ke kterým řadím problematiku Venezuely, upevnění vztahu s Itálií a zatím nezničenou schopnost Ruska integrovat mnohé religiózní minority nebudu psát. Jsou ale i věci, se kterými přiletěl kardinál Parolin do Soči, o nich se veřejnost dozví, až přijde čas. Ten se nedá ve vyspělém kapitalismu, ani v průmyslu 4.0 vyrobit. Ani v Arménii, kde se říká: v principu Ano. O čem hovořili a na čem se dohodli prezidenti Putin a Serž Sarkisjan, nevím. Mohu si ale představit, že následný spánek prezidenta byl více než zasloužený.
Ke klidnému spánku prezidenta přispívá skutečnost, že podle statistických údajů RF se v roce 2016 vrátilo do Ruska více než 150 tisíc Rusů, kteří emigrovali v 90 letech. Nevím, zda v tomto čísle jsou obsaženy vědci. Těch bylo v roce 2016 více než 1 tisíc. Mezi nimi světové špičky. Například Artem R. Oganov (1975),krystalografer, známý v oblasti predikce krystalických struktur a výrokem Budoucnost je jenom o těch, kdo v ní věří. Kromě návratů napomáhá klidnému spánku i squid.
Nemám na mysli krakatice, které mohou dorůstat délky až 10 metrů, a jejichž existence byla prokázána v roce 1857. Ani squid, svobodný kešovací proxy server původně určený pro UN*Xové systémy. Ale SQUID, supravodivé kvantové interferenční zařízení, které je využíváno k měření velmi malých magnetických polí až na hranici řádu femto. Z masivního SQUIDu, který vyvinuli specialisté Šanghajského institutu mikrosystémů a informačních technologií, musí bolet hlava nejenom kapitány amerických ponorek. Podle zveřejněných informací začátkem léta tohoto roku, dnes již se ztrácejících, nebo zcela izolovaných od veřejnosti, byli to Číňané, kteří jako první vytvořili tzv. masivní SQUID. Ten je schopný identifikovat ponorku na vzdálenost 6 km. Tím se oslabuje role amerického vojenského námořnictví v Jihočínském moři a jinde. O perspektivách využití SQUID nejenom ve vojenství, lékařství apod. by někdo kompetentní mohl napsat zvláštní příspěvek. Pro informaci uvádím, že americké ponorky používají především hydrolokaci. Použití jednoduchého SQUID pro lokaci ponorek se americkým vědcům nepodařilo dovést na bezpečnou úroveň. Ruské technologie z dob SSSR, dnes modernizované a dovolující ukázat hranice i americkému vojenskému námořnictví, nebudu popisovat. Nebudu ani popisovat pokus a výsledky polarizace fotonů, odpovídající délce vlny 405 nanometrů, dovolující odeslat bezpečně pod vodou informaci na vzdálenost 900 metrů. Kdo se chce dovědět více, prosím: odborný časopis Optics Express. Nemohu popsat nový způsob utajené komunikace vojenských jednotek v Sýrii. Informace podléhá utajení. Jisté však je, že se jedná o levné řešení, protože systém využívá dostupné sítě, aniž by tomu Západ mohl zabránit.
Neklidný spánek prezidentu Putinovi může ale způsobovat výsledek analýzy Národního úřadu hospodářského výzkumu USA. Výsledek tvrdí, že v off-shore leží více než 1 trilión USD, které patří ruským oligarchům. Jestliže byl oficiální objem valutových rezerv Ruské federace k 1. Srpnu 2017 350 miliard USD znamená to, že v off-shore leží 3 x více peněz, než představují rezervy RF. Jinými slovy: max. 1 % nejbohatších Rusů má příjem větší než 75 – 80% Rusů, 3 x více aktiv, než která vlastní všichni obyvatelé Ruské federace. V tomto kontextu připomínám prezidentský příkaz k vypracování plánu de-off-shorizace z roku 2013. Jak je vidět, vláda příkaz nesplnila. Oligarchové nepodléhají vízovému omezení ani ze strany USA, mohou dále vydělávat v Rusku, kritizovat Kreml, jezdit kam chtějí, a nemusí měnit ani jména, aby jejich děti mohli studovat na prestižních univerzitách.
Proto si mohu představit, že tento trilion USD a možná i více, jsou jedním z hlavních důvodů jednání prezidenta Putina na domácí scéně, které vnímám nejenom já, jako nerozhodné. Představím li si, že finance na ovlivňování prezidentských voleb v Rusku 2018 budou k dispozici v ještě větší míře, než tomu bylo 1996, nabízí se mi ve spojení s obrovskou majetkově – finanční nespravedlností v Ruské federaci trojitá výzva, kterou bude muset prezident RF bez ohledu, kdo bude zvolen, řešit. 3M: Mobilizace oligarchů s cílem vyloučení převodu peněz z Ruska do zahraničí a de-dolarizace. Modernizace politického systému s cílem přejít na cestu k reálné spravedlnosti ve společnosti včetně organické reformy vzdělání a Centrální banky. Militarizace hospodářství v širším měřítku, protože se Rusko již nachází ve válce se Západem, zatím pod vedením předlužených USA. Souhlasu netřeba.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
