Jan Campbell: Putinovo Urbi et orbi

04.12.2016 9:12

Putinovo již 13 Urbi et orbi (v daném případě Moskvě, Rusku a světu) ve formě ročního poslání Federálnímu shromáždění v Kremlu, neodpovídá papežskému požehnání. Je ale jako papežovo Urbi et orbi spojeno s velkým zájmem světové veřejnosti, nejenom proto, že je přenášeno rozhlasem a televizí, ale kvůli obsahu, formě a důležitosti pro vývoj ve světě. Proto bude obsah Putinova 68 minutového projevu často citován a komentován v Rusku, méně v západních společnostech, ve kterých boj s ruskou propagandou již začal. V příspěvku se pokusím ukázat na několik z mnoha informací, které pro mne vyplývají ze sofistikovaných formulací prezidenta Putina, a harmonické struktury poslání, které představují druhou, méně slyšitelnou stránku poslání. Měly bychom ji znát a brát na vědomí. Týká se nás všech v EU.

Jan Campbell: Putinovo Urbi et orbi
Foto: kremlin.ru, tan
Popisek: Vladimir Vladimirovič Putin, prezident Ruské federace

Připomínám, že poslání se věnovalo přibližně z 80 procent vnitřním problémům Ruska. Mnohé problémy Ruska jsou západní veřejnosti známé z médií, hodnocené jako slabost a cesta ke konečnému vítězství nad Ruskem. Nebudu se jimi zabývat. Zdůraznit chci tři věci: 1) Projev prezidenta Putina se nesl na vlnách myšlení Alekseje Fedoroviče Loseva (1893 –1988) jednoho z nejvýznamnějších filozofů, filologů a kulurologů 20. století. 2) dnes je to poprvé, co se prezident Putin ve svém poslání zmínil o fundamentální vědě a speciální podpoře mladých vědců a inženýrů. 3) příklad protikladu. Prezident Putin musí v poslání nařizovat úkoly týkající se kvality vesnických škol v Rusku, zatím co český premiér Sobotka se angažuje ve věci nízkých mezd Čechů v českých filiálkách obchodní společnosti členského státu EU. Protiklad dokumentuje stav regionálních a místních lídrů a orgánů v Rusku. V případě mezd v ČR se jedná o konání nadnárodních společností, ve kterých je těžké identifikovat vlastníky. Boj s takovými různými nepřáteli, jakými jsou regionální, místní lídři a anonymní vlastníci korporací, vyžaduje individuální taktiku a strategii. Asi proto nebylo vidět v prvních řadách stratégy a taktiky typu ČubajsSečin, Gréf, Kudrin apod.

O strategii Ruské zahraniční politiky se poslání zmiňuje pouze indikativně, ale jasně: Rusko nehledá a nikdy nehledalo nepřátele, nestrpí ale tlak a bude vytvářet svůj osud samo. Nechceme konfrontaci, nepotřebujeme ji. Na rozdíl od řady zahraničních kolegů, kteří považují RF za nepřítele, nehledáme nepřátele, potřebujeme přátele. Avšak nepřipustíme opovržení našimi zájmy…Prioritou zahraniční politiky bylo a zůstává posílení spolupráce v rámci Euroasijské ekonomické spolupráce.

Protože nabídky Ruska od dob 43. Mnichovské konference o bezpečnosti, která se konala v roce 2007 a během které Putin přednesl 10. 2. dnes již legendární projev, jsou ze strany EU a USA odmítány, vychází ruská strategie z historické zkušenosti dokazující, že role síly ve světě protikladů a nestabilnosti politického a hospodářského systémů se vždy jenom zvětšuje.

Po ukončení poslání prezidenta se uskutečnilo zasedání Rady bezpečnosti RF, jehož obsahem s největší možnou pravděpodobností byla diskuze a úkoly vyplývající 30. listopadu podepsané nové koncepce zahraniční politiky RF. Celý text je přístupný na oficiálním internetovém portálu právních informací. Proto se nebudu rozepisovat o podrobnostech. Za zmínku ale stojí, že RF nepřizná exteritoriální práva USA, která jsou v protikladu s mezinárodním právem a ústavou OSN. Nepřiznání exteritoriálních práv USA ve své podstatě znamená, že Rusko definovalo své národní zájmy, počítá s možností zvýšení konfliktů mezi RF a USA, a současně je přesvědčeno o desintegraci struktur ve službách USA a NATO, na příklad ICC apod. Rusko dává světu jasně najevo, že bezpečnost není výhradou pouze vyvolených – nevolených, ale nás všech. S takovou pozicí a politikou je možné se věrohodně snažit o vybudování integrovaného systému v Eurasii, je možné budovat spolupráci se všemi, kteří nechtějí, nebo nemohou spolupracovat a fungovat v asymetrickém vztahu. V síle se projektuje víra, a vice versa. Viz příspěvek Síla a víra, z 30.11.2016.

V kontextu napsaného se mi proto jeví myšlenka pana poradce Vladimíra Špidly, spojit národní zájmy ČR s jádrem EU, prohlášená na dnešní konferenci jako omyl. Nejenom, že EU, a Evropa jako taková, není jednotná, ale i proto, že je těžko představitelné definovat národní zájem, když není definován národ, a zakotven například v ústavě. To se již nerozepisuji o jednom z mnoha aspektů boje proti ruské propagandě, také obsažený v poslání: ignorování skutečnosti, že éra ideologie založená na zradě tradičních hodnot národů, končí. Zástupní hledání viny u druhých nemůže být úspěšné bez přiznání své části viny. Jestliže má být v demokracii povolena práce pouze západních institucí typu Goethe Institut, British Council, Institute (Alliance) Francaise nebo Istituto Italianodi cultura, a ne Ruský mír nebo Ruské středisko vědy a kultury, nebo dokonce Konfuciův institut, tak si demokracie dokazuje sama sobě, že slabý může pouze zlobit.

Zlobící slabý ale nemá zdravé jádro. Nemůže přinést zdravé plody, které potřebuje nemocný. Jádro EU, které si dovolilo otevřít diskuzi o koupi, podle mého vědění, neexistujícího občanství EU Brity, kteří chtějí mít starou vazbu na EU, patří také do kategorie omylů. V době, kdy v Itálii se veřejně hlásí pro odchod z EU 53%, ve Francii 47%, v SRN 43, Španělsku 39%, v Polsku, kde si korunovali vedle prezidenta za krále Ježíše Krista 38%, v době, kdy se nejenom svět a technologie, ale priority občanů-voličů rychle a denně mění, si vzpomínám na román italského spisovatele Giuseppe Tomasi di Lampedusa (1896 - 1957) Il Gattopardo (česky Gepard). Román vede k poznání potřeby se neustále měnit, abychom se nemuseli změnit. Při vzpomínce na čtení románu, posmrtně vydaného 1958, zfilmovaného Luchinem Visconti (v hlavních rolích Burt Lancster, Claudia Cardinale a Alain Delon) a oceněného Zlatou palmou v Cannes 1963 se mi jeví definice jednoty národa prezidentem Putinem - Připravenost pracovat pro Rusko, upřímná starost o něj, tohle je základem onoho sjednocení, ve spojení s citátem Alekseje Fedoroviče Loseva během poslání, a při srovnání s posláními evropských elit, jako zdravé jádro zdravého rozumu. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…