V dnešním krátkém příspěvku chci naznačit, že podle všech osobně známých diplomatických pravidel, jednacích her a zkušenosti, premiér Cameron nezískal v Bruselu tolik lepidla, aby mohl slepit jím samým poškozenou důvěru Britů ve vázu zvanou EU. EU, jak víme nebo cítíme, slouží cizím zájmům jako trojský kůň. V obojím slova smyslu a dlouhá desetiletí: V řecké mytologii se trojským koněm nazývá předposlední akt deset let trvající trojské války. V programování se tak nazývá uživateli skrytá část programu nebo aplikace s funkcí, se kterou uživatel nesouhlasí. V obou případech se jedná o typicky škodlivou činnost. V čem spočívá potenciální škodlivost včerejší dohody?

Za prvé je to řemeslnická chyba politiků: Nepožadovat od členů vlády automatický odchod z vlády v situaci, kdy jeden může a druhý nemusí být pro členství v EU a současně o všem rozhoduje vláda. Jak by se taková vláda nejevila, taková vláda je ve své podstatě vždy neschopná jednat. Včerejší Cameron s ostrými a hrubými výpady proti EU se během dvoudenních jednání v Bruselu transformoval do zastánce EU. Snad jenom jeho předchůdce Blair mohl být větším chameleonem. V případě prohry s referendem se stane Cameron buď největším rypošem lysým v lidské podobě, nebo pelikánem hnědým, nebo dokonce nejvíce riskujícím zvířetem, berneškou bělolící. Tělo rypoše nepokrývá téměř žádná srst, má obrovské přečnívající zuby, je obdivuhodně odolný vůči bolesti, protože mu chybí receptory bolesti. Pelikán hnědý se musí z velké výšky ponořit do vody, aby svou kořist dostihl. Při ponoření tak dosahuje rychlosti až 60 km/h. A bernešku bělolící, především malá kuřata, nechrání nic jiného než jejich jemné peří. Pro při skoku za potravou existuje pouze patnáctiprocentní šance, že pád přežijí. Kolika procentní šanci na přežití má Cameron, dnes nevím. Nevím to proto, že během jarní masáže britských voličů se budou používat přírodní, umělé, ale v obou případech omamující oleje.

Druhou potenciální škodlivostí je Cameronovo rozhodnutí dát svým voličům rozhodnout o národním sebeurčení a autonomii ve vztahu k EU, přičemž je současně víc než jasné a dokazatelné, že toto rozhodnutí jde za rámec všech výhod a nevýhod vyplývajících z členství Velké Británie v EU. Jestliže si někdo z politiků myslí, nebo dokonce věří v tak zvanou win – win situaci a rešení, tak musí akceptovat podezření z nedostatečné loajality ke svému národu. Nic podobného win – win situaci, nebo řešení totiž v reálném životě neexistuje. I když se to neustále na univerzitách vyučuje. Výsledkem je, že Cameronovo a EK vítězství nejsou ničím jiným než prodloužením nejistoty a oddálením rozhodnutí o setrvání v EU s rizikem, protože i v demokratické Velké Británii se nedá vyloučit falšování výsledků, když je tolik ve hře. Brexit proto není vyloučen ani po případném těsném rozhodnutí Pro i Proti.