Na summitu ŠOS v Dušanbe v září 2021 byla zahájena procedura přijetí Íránu do organizace a udělení statusu partnera pro dialog Egyptu, Kataru a Saúdské Arábii. Letos Bělorusko oficiálně požádalo o vstup do ŠOS jako plnoprávný člen.

V Samarkandu 15. září byl zahájen summit Rady hlav států ŠOS, první postsovětský summit po třech letech. V předvečer summitu se Írán připojil k organizaci podpisem memoranda. Ibrahim Raisi, prezident této významné euroasijské země v blízkosti Kavkazu, která hraje vlivnou roli v regionální geopolitice, se letos dostal k moci a podnikl významné kroky k posílení vazeb s Ruskem i k rozšíření Velké Eurasie. Za jeho vlády Írán výrazně posílil svůj vliv a stal se pilířem stability v nejproblematičtější části kontinentu. To vše navzdory odporu USA a Izraele, jakož i prudce zesílené britské expanzi ve stylu Velké hry 19. století.

Důležité před summitem

V předvečer summitu, 14. září, se uskutečnila první zahraniční cesta čínského prezidenta Si Ťin-pchinga po epidemické pauze. Prezident Si navštívil Kazachstán. V komentáři k obratu této republiky na Západ, směrem k Washingtonu a Londýnu, který prezident Tokajev oznámil v červnu na Petrohradském ekonomickém fóru, je tzv. odborná veřejnost přesvědčena, že čínský vůdce přijel do Astany (která se vrátila ke svému původnímu názvu v sobotu), jak se říká, za vzdělávacími účely. Ne učit se, ale učit. Proč?

Vzhledem k očekávanému nárůstu kontaktů Kazachstánu se staro-novými britskými úřady a zpravodajskými službami v říjnu, a to před, nebo během 20. sjezdu KS Číny se Peking nemůže neobávat nových pokusů o destabilizaci Sin-ťiangu. Ohlášená návštěva šéfa MI6 Richarda Moora v Astaně, která bude předcházet návštěvě premiérky Elizabeth Trussové, je prologem přeměny Astany po vzoru Kyjeva na stejnou protiruskou, ale i protičínskou základnu. Jak se říká: USA se snaží zabít dvě mouchy jednou ranou. V tomto smyslu jsou příznačné další věci.

Za prvé: Tokajevovo setkání se Si Ťin-pchingem se konalo ve stejný den, kdy kazašský prezident vystoupil na VII. summitu vůdců světových náboženství, který se také konal v Astaně. Na jeho pozvání se ho zúčastnil i papež František. Celé pokrytectví oficiální Astany ilustruje skutečnost, že prezident Tokajev jak na summitu, tak během jednání s prezidentem Si naléhal na nepřijatelnost jednostranných sankcí a přirovnal je k použití síly.