Jan Campbell: Tři lekce

Že duha je výraz všeslovanský, v polštině je slovo dęga, v ruštině dugá, v srbštině a chorvatštině dúga a tak dále, předpokládám, vědí mnozí ze čtenářů. Společným jmenovatelem všech různých slovanských významů slova duha, se mi jeví oblouk, něco klenutého, co spojuje, ale co současně, podobně jako nebeská duha, nasává svými konci ze země, a pije vodu. Naproti slovo duh nemá s duhou jazykově nic společného. Není to samec od duhy. Duh je zdraví, síla, užitek a prospěch. Jak víme, když nám něco jde k duhu, je nám to ku prospěchu. Neduh je ovšem opak zdraví a síly, je to nemoc. Kdo je neduživý, je nemocný, se traduje.
První lekce. Neduh se rozšiřuje v zóně Východočínského moře. National Interest zařadil uvedenou zónu na třetí místo, odkud hrozí vzplanutí třetí světové války, pokud tato již nezačala. Ve Východočínském moři, kde poslední dva roky Čína a Japonsko vedou nebezpečnou hru, se nachází souostroví Senkaku. Obě země si činí nárok na ostrovy a každá rozmístila v jejich blízkosti své ozbrojené síly. Vypukne-li mezi Čínou a Japonskem konflikt, bude pro USA, jež mají s Japonskem smlouvu o vzájemné obraně, obtížné vyhnout se zásahu. Čína bude s největší možnou pravděpodobností jednat první. Zaútočí na americké vojenské objekty v tomto regionu, protože agresivita USA, nehledě na objektivní příčiny a možnost stát se jednou z několika velmocí, hraje dvojí hru a zvyšuje vojenskou agresivitu, nejenom v pohraničních oblastech Ruské federace ale i v Jihočínském moři. Nebezpečné konfrontace USA s čínskými námořními a vzdušnými jednotkami mohou neočekávaně přivést ke ztrátě sebeovládání jedné strany. Americko-čínská válka by byla sama o sobě katastrofou, ale zapojit se do ní mohou také Japonsko a Indie. Pro české podnikatele, hledající štěstí v těchto krajinách to znamená výzvu k opatrnosti a hodnocení cest s politiky raději jako poznávací, reklamní a „být viděn.“

Druhá lekce. Neduh se rozšiřuje i ve vztahu Japonska s Ruskou federací. Japonsko hledá zdraví a síly, protože je nemocné a neduživé. Proto sliboval japonský premiér Sindzo Abé svým voličům blížení s RF a zdravý rozvoj bilaterálních vztahů, dokonce snad i uzavření mírové smlouvy. Premiér však budˇ vědomě obelhal voliče, nebo si neuvědomil závislost Japonska na USA, a z této závisloti vyplývající následky pro Japonsko. Závislost a její následky připomněl během summitu v Manile (17 -19. listopadu t.r.), podle slov agentury Kyodo, premiéru Abé prezident Obama.

Výsledkem jejich rozhovoru je příslib premiéra Abé prezidentu Obamovi, odsouhlasovat s ním podrobnosti plánované návštěvy prezidenta Putina v Japonsku. Nemám pochyb, že se japonský premiér během svého setkání s prezidentem Putinem v turecké Antálii, kde se konalo zasedání G 20, rozpovídal o mírové smlouvě. To indikuje prohlášení mluvčího prezidenta RF Peskova a také prohlášení oficiálního představitele japonského MZV Kavamuri. “Abé by chtěl prodloužit dialog s Putinen“ a zdůraznil důležitost „přímého dialogu, aby se vztahy Japonska s RF zlepšily.“ V kontextu geopolitické reality, potřeb Japonska se uzdravit a zbožným přáním dobrých vztahů s RF se ale nabízí otázka, kterou lze nazvat druhou lekcí. Proč potřebuje suverénní Japonsko souhlas USA k jednání s RF? Takové ponížení si již nedovoluje RF, Japonsko, ale ano, EU také. Přidám li k ponížení skutečnost, kterou je Japonská podpora sankcí proti RF, přijetí západní pozice ve věci Ukrajiny, Krymu a Sýrie, žádná mírová smlouva mezi RF a Japonskem se v představitelné budoucnosti podle mého hodnocení podepisovat nebude. Nepodepíše si i proto, že USA vzkázali světu, že v případě podepsání mírové smlouvy mezi RF a Japonskem, se USA nevzdají vojenské základny na Okinavě. Zde není co vysvětlovat.

Neuskuteční se v tomto roce ani oficiální návštěva prezidenta Putina v Japonsku. Co bude v příštím roce, nikdo z nás neví. Ani zdravé, na tož nemocné Japonsko, současně člen G7, není schopné tancovat na dvou svatbách současně. Co se týče USA a konání prezidenta Obamy, jedná se o zvláštní a současně představitelnou a pro nás významnou záležitost. Bez Japonska, především jako vojenské základny USA a hlavním obchodním partnerem Japonska, v době rostoucího nebezpečí v zóně Východočínského a Jihočínského moře, popsaného na začátku příspěvku, je nepředstavitelné, že by Japonsko dostalo od USA zelenou pro dohodu s Ruskou federací. Představit si mohu, že premiér Abé navštíví Dálný východ RF a vybídne japonské investory tam investovat. V takovém případě se ještě více zhorší vyhlídky na spolupráci EU s RF po sankcích, dojde – li k jejich ukončení mírovým způsobem. Možná, že si je tohoto nebezpečí vědoma sama EK. Ta se nehledě na sankce, které budou prodlouženy, v minulém týdnu písemně obrátila k RF ohledně sblížení EU s Euroasijskou hospodářskou unií. Kdyby konání EK neneslo následky, mohlo by být k smíchu.

Z hlediska vnitropolitického znamená asymetrické spojenectví s US pro Japonsko zvýšení napětí a strachu ve společnosti. Je tomu i proto, že v případě, že nedojde-li k velké válce, Japonsko, s pravděpodobností hraničící téměř s jistotou, prohraje v boji na poli obchodním a technologickém s ČLR a RF. Mohu si představit, že až se bude lámat chleba, Japonsko splní požadavek Číny o navrácení Japonskem okupovaného souostroví Senkaku. Nebudu psát o problematice námořního spojení, které je nezbytné pro existenci Japonska. Ani o problematice ostrovů Spratley. O významu této lekce pro EU a členské státy NATO se nebudu ani náznakem zmiňovat. Vše je nadmíru jasné, přesto se stále ignoruje.

Lekce třetí. V USA startuje prezidentský maraton. Konkurent Hillary Clinton a kandidát Bernie Sanders začal vysvětlovat „demokratický socialismus.“ „Minimální plat, pojištění nezaměstnanosti, ochrana mateřství, konec dětské práce a zneužívání dětí, 40 hodinový pracovní týden, bezplatné univerzitní vzdělání, státní kontrola bankovní činnosti, státní programy ke zvýšení zaměstnanosti“ a další, v české kotlině zvrácené myšlenky, nejsou podle 74 letého, nezávislého Senátora státu Vermont, Bernie Sanders, radikální. Jsou to následky myšlenek Martin Luther Kinga. Nebudu podrobně popisovat projev kandidáta, který se chce zařadit do galerie US prezidentů, hned vedle prezidenta Franklin Delano Roosevelt. FDR působil od roku 1933 do roku 1945 a přestavoval americkou společnost podle tzv. „New Deal.“ „Téměř vše, co FDR navrhl, bylo označováno jako socialistické,“ sdělil na dnech Senátor posluchačům Georgetown University. A citoval Martin Luther Kinga, z roku 1968: „V této zemi existuje socialismus pro bohaté a hrubý individualismus pro chudé.“ Ohromující potlesk se Senátor snažil ukončit srovnáním. „Kdo dnes obchoduje s marihuanou a je přistižen, je potrestán na celý zbytek života. Bankéři, kteří 2007 / 2008 přivedli celý svět na pokraj propasti, nebyli potrestání. Naopak, dostali bonus.“ A potlesk podporuje čísly: „58 procent stávajícího hospodářského růstu se přesunuje na účty nejbohatšího jednoho procenta. Tito super-bohatí Američané, patří do 0,1 procenta těch nejbohatších, kteří vlastní tolik, jako vlastní 90 procent všech ostatních Američanů.“

Kromě v začátku třetí lekce uvedeného, což je pro mnohé v SRN ještě dnes poměrně normální, pro rostoucí většinu českých občanů pouze snem a minulostí, dodává Senátor i radikální hodnocení: "Chamtivost vládnoucí třídy je to, co (z)ničí naší zemi.“ "Musíme zničit vládnoucí strukturu, abychom mohli znovu oživit US demokracii.“ Senátorova hodnocení „lobbyistů, zastupující zájmy super bohatých a dubiosní Super-Pacs, kteří společně ničí pokusy o změny,“ nebudu raději zveřejňovat. Dovolím si ale připomenout, že prakticky vše, co americký Senátor prohlašuje, se hodí do programu německé SPD. Bohužel si neumím představit, že by ČSSD, nebo i jiná politická strana v ČR, snad s výjimkou KSČM, byla ochotna začít o požadavcích a hodnoceních amerického Senátora, jehož rodná země je pro současné politiky vzorem, diskutovat, natož je přijmout do programu. Připomínám, že "demokratický socialismus“ byl Franklin Rooseveltem definován následovně: "Musíme vytvořit takový hospodářský systém, ve kterém všichni mají zisk, a nejenom ti super – bohatí.“ Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.