Že duha je výraz všeslovanský, v polštině je slovo dęga, v ruštině dugá, v srbštině a chorvatštině dúga a tak dále, předpokládám, vědí mnozí ze čtenářů. Společným jmenovatelem všech různých slovanských významů slova duha, se mi jeví oblouk, něco klenutého, co spojuje, ale co současně, podobně jako nebeská duha, nasává svými konci ze země, a pije vodu. Naproti slovo duh nemá s duhou jazykově nic společného. Není to samec od duhy. Duh je zdraví, síla, užitek a prospěch. Jak víme, když nám něco jde k duhu, je nám to ku prospěchu. Neduh je ovšem opak zdraví a síly, je to nemoc. Kdo je neduživý, je nemocný, se traduje.
První lekce. Neduh se rozšiřuje v zóně Východočínského moře. National Interest zařadil uvedenou zónu na třetí místo, odkud hrozí vzplanutí třetí světové války, pokud tato již nezačala. Ve Východočínském moři, kde poslední dva roky Čína a Japonsko vedou nebezpečnou hru, se nachází souostroví Senkaku. Obě země si činí nárok na ostrovy a každá rozmístila v jejich blízkosti své ozbrojené síly. Vypukne-li mezi Čínou a Japonskem konflikt, bude pro USA, jež mají s Japonskem smlouvu o vzájemné obraně, obtížné vyhnout se zásahu. Čína bude s největší možnou pravděpodobností jednat první. Zaútočí na americké vojenské objekty v tomto regionu, protože agresivita USA, nehledě na objektivní příčiny a možnost stát se jednou z několika velmocí, hraje dvojí hru a zvyšuje vojenskou agresivitu, nejenom v pohraničních oblastech Ruské federace ale i v Jihočínském moři. Nebezpečné konfrontace USA s čínskými námořními a vzdušnými jednotkami mohou neočekávaně přivést ke ztrátě sebeovládání jedné strany. Americko-čínská válka by byla sama o sobě katastrofou, ale zapojit se do ní mohou také Japonsko a Indie. Pro české podnikatele, hledající štěstí v těchto krajinách to znamená výzvu k opatrnosti a hodnocení cest s politiky raději jako poznávací, reklamní a „být viděn.“

Druhá lekce. Neduh se rozšiřuje i ve vztahu Japonska s Ruskou federací. Japonsko hledá zdraví a síly, protože je nemocné a neduživé. Proto sliboval japonský premiér Sindzo Abé svým voličům blížení s RF a zdravý rozvoj bilaterálních vztahů, dokonce snad i uzavření mírové smlouvy. Premiér však budˇ vědomě obelhal voliče, nebo si neuvědomil závislost Japonska na USA, a z této závisloti vyplývající následky pro Japonsko. Závislost a její následky připomněl během summitu v Manile (17 -19. listopadu t.r.), podle slov agentury Kyodo, premiéru Abé prezident Obama.

Výsledkem jejich rozhovoru je příslib premiéra Abé prezidentu Obamovi, odsouhlasovat s ním podrobnosti plánované návštěvy prezidenta Putina v Japonsku. Nemám pochyb, že se japonský premiér během svého setkání s prezidentem Putinem v turecké Antálii, kde se konalo zasedání G 20, rozpovídal o mírové smlouvě. To indikuje prohlášení mluvčího prezidenta RF Peskova a také prohlášení oficiálního představitele japonského MZV Kavamuri. “Abé by chtěl prodloužit dialog s Putinen“ a zdůraznil důležitost „přímého dialogu, aby se vztahy Japonska s RF zlepšily.“ V kontextu geopolitické reality, potřeb Japonska se uzdravit a zbožným přáním dobrých vztahů s RF se ale nabízí otázka, kterou lze nazvat druhou lekcí. Proč potřebuje suverénní Japonsko souhlas USA k jednání s RF? Takové ponížení si již nedovoluje RF, Japonsko, ale ano, EU také. Přidám li k ponížení skutečnost, kterou je Japonská podpora sankcí proti RF, přijetí západní pozice ve věci Ukrajiny, Krymu a Sýrie, žádná mírová smlouva mezi RF a Japonskem se v představitelné budoucnosti podle mého hodnocení podepisovat nebude. Nepodepíše si i proto, že USA vzkázali světu, že v případě podepsání mírové smlouvy mezi RF a Japonskem, se USA nevzdají vojenské základny na Okinavě. Zde není co vysvětlovat.