Umbra brexitu obklopuje příčiny brexitu tak, že z komentářů čiší bezradnost, prázdný popis, strašení hospodářskými a bezpečnostními následky bez konkrétních řešení, kromě lpění na stávajícím, pokrytectví a lhaní. Mnozí komentátoři a politikové nemohou přiznat, že brexitem vyvolané události se nás budou týkat delší dobu, než jednání mezi Bruselem a Londýnem. Když k jednáním dojde! Tím naznačuji, že brexit je událost komplexní. Proto je nutné hledat a diskutovat nejenom příčiny, ale i příčiny příčin, které vedly k výsledku referenda. Tento příspěvek je jedním ze tří, ve kterých nastíním několik příčin a jejich, pro širší veřejnost srozumitelnější, kořeny. Dnes to budou krátký pohled do historie, několik tézí, a o čem se zapomíná informovat v masových mediích. V druhém příspěvku to bude o roli SRN, ve třetím příspěvku nastíním představitelné dopady a vývojový scénář brexitu.

Národní státy se budovaly v 19. století na principu suverenity, migrace a volného pohybu (osob a zboží). EU nic nového nevymyslela. Současná EU je výsledek poválečného vývoje od roku 1947, kterého se aktivně účastnily USA ve formě Marshallova a dalších méně známých plánů. EU je proto nepodařená napodobenina budování národního státu 19. století. Měla za cíl překonat národní suverenitu a národní stát a zaměnit tyto evropským státem a evropskou suverenitou. Projektantům EU se ale nepodařilo integrovat klíčovou charakteristiku hospodářského prostoru: nemá svoji historii, kulturu a identitu. A také skutečnost, že národ je v historii identifikován jazykem. EU, její výkonné orgány, forma zastupování, ale i skutečnost, že používáme cestovní pas s označením EU, jehož vlastníkem je členský stát EU a uživatelem je občan se státní příslušností členského státu EU, nikoliv státní příslušností EU, to přesvědčivě dokazují. Projektanti EU si byli dobře vědomi důležitosti suverenity, národní identity a jejího spojení s jazykem. Praktické řešení nenabídli, protože neexistuje. Proto se nepodařilo vytvořit z EU jeden stát, nehledě na intenzifikaci integračních procesů, které nevykazují ani základní prvky demokracie, ani respekt k nutnosti morálky při rozhodování.

Co se týče svobodného hospodářského prostoru, volného pohybu zboží, peněz a občanů platí, že absolutní svoboda v žádném z uvedených příkladů neexistuje. To znamená, že se jedná o relativní, podmíněnou svobodu. V kontextu míchání umělých hodnot s globalizací, kterou lze v podstatě řídit, ne však s dnešními elitami, vyplývá, proč EU netrpí a nemůže trpět žádnou systémovou konkurenci, i když o ní neustále mluví. EU / EK nenašly praktické řešení, protože neexistuje. Proto jsme se octli na křižovatce: být či ne být. EU a Euro buď umře, nebo bude jeho smrt oddálena společnou fiskální politikou, která se neobejde bez komplexní politické integrace. Na jejím konci je však, když ne plné zřeknutí se, tak masivní omezení národní suverenity. Problém je v tom, že členské státy EU a EK nemají demokratický mandát k realizaci uvedených integračních prvků a k dosažení cíle.Proto lze krize označit jako kompenzační a nátlakový prostředek, s jehož pomocí se EK snaží dosáhnout formální jednoty v EU, v bezpochybně smluvním společenství. V takovém společenství lze prohlášení a konání představitelů členských států EU a EK označit jako ignorování protikladů, které definuje mimo jiné uměle tvořená transformace společnosti, konzervativní charakter národní kultury a v neposlední řadě ztrácející se propojenost a komunikace mezi ovládajícími a ovládanými. Proto mluvím o demokracii před mikrofonem domluvenou v utajovaných jednáních.Výsledky těchto jednání mají podobný cíl, jako mělo referendum: ignorovat skutečnost neopakovatelnosti dějinného procesu, a uměle vyvolaným strachem a emocemi dosáhnout cíle a udržení se co nejdéle u moci.

Velká Británie byla při vstupu do EU v 1973 na kolenou, byla ve slabé hospodářské kondici. Proto hlasovalo pro členství v EU v roce 1975 67% voličů. EU byla vždy pro Velkou Británii pouze hospodářský projekt, nikdy ne politicko - integrační. To dokazuje i varování britského Parlamentu premiérce Thatcher z roku 1990. EK ignorovala nejenom tyto skutečnosti, ale i další, po celá desetiletí. Na příklad vliv růstu investic Číny do EU, vliv růstu obchodu mezi EU a Čínou, a tím i vliv těchto růstů na vztah EU – USA. Skutečnost, že bývalé impérium by mělo být řízeno nebo spoluřízeno SRN s omezenou suverenitou, pro kterou je EU náhradním státem, nelze opomenout při identifikaci a hodnocení příčin výsledku referenda.