Protože se jedná o vítězství s pomocí jedenáctek během prodloužení, připomínám krátce historii jedenáctky.Předpokládám, že ji neznají především mladí, včetně fotbalových talentů. S myšlenkou rozhodovat o vítězi střílením jedenáctky na místo vržení mince přišel německý holič, kadeřník a amatérský rozhodčí Karl Wald (1916 – 2011) z Penzbergu. Je tomu právě 40 let, co FIFA přijala oficiálně (1976) jedenáctku do arzenálu pravidel o rozhodování o vítězi. Wald obdržel licenci rozhodčího ve věku 20 let, během druhé světové války rozhodoval vojenské fotbalové zápasy v zajetí, včetně pařížského Prinzenparkstadionu. Wald testoval jedenáctky s pěti hráči pro mužstvo během velikonočních a školních turnajů. 30. května 1970 ve věku 54 let Wald prezentoval svoji myšlenku během 12. Sjezdu rozhodčích v Mnichově. Konservativcům, ke kterým patřil tehdejší prezident Hans Huber, se myšlenka nelíbila. Wald se ale nevzdal a argumentoval: Kameraden! Ich bitte Sie, geben Sie dem Antrag grünes Licht, Erfolg rechtfertigt alles. Vielen Dank. Prvním turnajem, ve kterém o vítězi rozhodla jedenáctka, bylo mistrovství Evropy v roce 1976. Ve finále Německo-Československo porazil Antonín Panenka německého brankáře Sepp Maiera nezapomenutelným gólem. Gól z něj udělal československého národního hrdinu. Po 47 jednáních komise světové fotbalové asociace se Wald ve věku 60 let tak dočkal oficiálního uznání a přijetí své inovace, za kterou mu osobně gratuloval prezident Sepp Blatter. Návrhy, pojmenovat v Penzbergu fotbalový stadión jeho jménem, se doposud nepodařilo prosadit. Za to se mluví o jménu bývalého starosty Kurt Wessner, který svého času prosadil stavbu fotbalového stadionu. Z této historky vyplývá, že revoluce začínají dole, jejich autoři bývají zapomínáni a politici jsou zvěčňováni.

Pohled do dnešních německých novin mě nutí se zmínit o prohlášení mnohem většího významu, než představuje jedenáctka. Autorem prohlášení je německý politik, Wolfgang Schaeuble, jehož vliv je mnohem větší, než má starosta Penzbergu nebo Prahy: Pokud nebude (Evropská) komise spolupracovat, pak se věci ujmeme sami a problémy zkrátka vyřešíme na úrovni vlád. Pokud se of počátku nezapojí všech 27 zemí, pak jich začne několik málo z nich. Říkám jen tolik: musí, my musíme být pragmatičtější a rychlejší. Z prohlášení vyplývá doporučení především pro vlády V4, varování a výzva se rychle seznámit a připravit na motýlí efekt brexitu. Tomuto tématu jsem věnoval celý příspěvek již 27. 2. 2014 v Britských listech.

V kontextu referenda – brexitu, proti kterému protestuje v Londýně politováníhodná mládež s pomocí hesla I will always love EU a podobných nesmyslů, a ve spojení s hlavním tématem tohoto příspěvku - pozice a role SRN v Evropě - nabízím čtenářům několik tézí k zamyšlení a vlastnímu propracování. Téze vycházejí z faktů současnosti a mají spojení s historií.

27. června, tj. 3 dny po ohlášení výsledku referenda seznámila polská státní televize TVP své posluchače s devítistránkovým dokumentem, který prý vlastní. Dokument indikuje, že duo, SRN a Francie má plán B. Obě země pracují na projektu evropského superstátu jako náhrady za EU. Osobně, mě takový projekt nemůže překvapit, protože si nedovedu představit, že by mocní v SRN neměli alternativní řešení. Zajímá mě však, zda-li byl dokument podrobně projednáván v rámci setkání V4 v Praze, když ano, s jakým výsledkem. Reakce ministra MZV Zaorálka, nebo ministryně MZV Polska, Beaty Šidlo po setkání v Praze indikují, že bolesti hlavy celé V4 budou ještě větší. Bude tomu i proto, že dokument – Silná Evropa – křehký mír, prý obsahuje plány vylučující právo na vlastní armádu, bezpečnostní služby, suverénní trestní řád, daňové zákony a systémy a další prvky, které tvoří národní suverenitu.