První otázka je spojená s mezičasy v plavání v olympijském bazénu. Je možné, že proudění ovlivňuje výsledky? Vše nasvědčuje tomu, že minimálně při plavání ve volném stylu na 800 m existuje v Rio proudění. Jak jinak je možné si vysvětlit podstatné rozdíly v času během plavání tam i zpět. I když se mezičasy ve většině případů podaří vyrovnat, je to nemožné na kratších tratích. Proto se nabízí připomenout skandál MS v Barceloně. Tam muselo být také proudění, jinak by švýcarský expert v plavání Christof Gertsch nepsal o rok později dopis do Berlína (EM v Berlíně), na který do dnes neobdržel od mezinárodní organizace Fina odpověď. Cituji z NZZ: Etwas Rätselhaftes ist im Sommer vor einem Jahr im WM-Becken in Barcelona geschehen; als hätte ein unsichtbarer Riesenmensch eine Riesenhand hineingehalten und das Wasser aufgewühlt.

Druhá otázka je spojená s dopravou. Proč nemají organizátoři OH zabezpečenou svojí dopravu pro všechny sportovce a trenéry, kteří se chtějí pohybovat mimo olympijskou vesnici? Kdyby tomu tak bylo, nemuselo pravděpodobně dojít k nehodě a zranění hlavy německého pomocníka trenéra Stefan Henze a samozřejmě i ke zveřejňování opravdového stavu v nemocnici v Rio. Kromě uvedeného případu, existuje další. Německá plavkyně Dorothea Brandt jela autobusem na plavecký stadion, dojela ale na lehkoatletický. Řidiči dali jiný cíl, než měla plavkyně, a protože neuměl anglicky, jel tam, kam ho poslali. Výsledkem bylo posunutí soutěže, polofinále na 50 m ve volném stylu, o jednu hodinu a stres u plavkyně.

Třetí otázka je spojená s rostoucí konkurencí a s ní spojeným postupným vylučováním ruských sportovců z OH a dalších soutěží. Je možné, že současná strategie WADA a MOK obsahuje kopii unikátního příkladu z minulosti? V roce 1908 v Londýně si běžel 400 metrů Angličan Wyndham Halswelle bez protivníka, pro jistou zlatou medaili, přestože měl formálně tři americké konkurenty. Po snaze jednoho ze tří Američanů vyřadit Halswelle loktem, musel být běh opakován. Američan byl, vyloučen, dva jeho přátelé se na protest vzdali běhu.

Čtvrtá otázka: Proč nikdo nevysvětlí sportovcům, že kousat zlatou medaili patří do kategorie mýtů o zlaté medaili, a proto kousání nedává žádný smysl? Dříve výherci kousali zlatou medaili, protože se chtěli přesvědčit, že je opravdu zlatá. Kus zanechal stopu. Protože zlato je měkčí než stříbro, nebo bronz. Dnešní zlatá medaile není ale zlatá! Podle olympijských pravidel zlatá medaile obsahuje 92,5 procent stříbra a pouze 6 gramů zlata.