V předchozím, či spíše prvním kole si během této operace především italské a španělské banky nabraly od ECB téměř 500 miliard euro, přičemž následně rozjely obchod nazývaný podle francouzského prezidenta “Sarko trade”. Byl to totiž právě prezident Sarkozy, který explicitně vyzýval banky k tomu, aby si za 1 % procento půjčily na tři roky u ECB (proti kolaterálu) a takto získanou likviditu vrazily do vládních dluhopisů členských zemí eurozóny. Tyto dluhopisy přitom samozřejmě nesou více než 1 % a tak komerční banky slíznou smetanu v podobě prakticky bezrizikového zisku plynoucího právě z rozpětí mezi zápůjční repo sazbou ECB a výnosy nakoupených dluhopisů.