Ropný kartel OPEC si včera definitivně přiznal, že situaci na trhu s ropou nemá pod kontrolou. Zalistujeme-li v učebnicích mikroekonomie, pak zjistíme, že jde o úlohu, zachycují situaci, kdy na trhu vládne monopolní firma s tzv. konkurenčním lemem (producenti z USA, Ruska, Mexika, Kanady, Norska,...). Rezignace OPECu na to, že by chtěl manipulací svého výstupu ovlivnit cenu, je dokladem toho, že od monopolu jsme se posunuli k větší konkurenci a cena není určována OPECem, ale mezními náklady "konkurenčního lemu" - v tomto konkrétním případě náklady amerických producentů těžících ropu z břidlic.
Foto:
Archiv
Popisek: Ropný vrt
reklama
Tato hezká mikroekonomická úloha má své nevyhnutelné tržní implikace v podobě významného tlaku na snížení ceny ropy. Ta včera poklesla o dalších 6-7 %, z čehož pokud se takto nízko ceny udrží, bude globální ekonomika profitovat. Ne všichni však budou nadšeni. Problémy budou mít ekonomiky a jejich měny, jež jsou závislé na vývozu ropy - viz včerejší pád rublu. Do problémů se mohou také dostat firmy a jejich věřitelé, jež si půjčili na rozjezd těžby ropy, avšak rentabilita jejich investičního projektu je postavena na dlouhodobě vyšších cenách.
A i kdyby, co to řeší? Spíš by mě zajímalo, co když svému slibu vzdát se nadobro Agrofertu nedostojí. Co bude? Existuje možnost, jak ho donutit, aby svůj střet zájmů vyřešil? Odvolat ho nejde a premiérem už je, takže co s tím?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
