Přispěla k tomu včera skutečná a dnes pouze verbální intervence čínské centrální banky na podporu vlastní měny. Nicméně globální trhy nutně musí zůstat ve střehu, neboť hrozba nového kola měnových válek samozřejmě visí ve vzduchu. Co však Číňané přechodem na v podstatě řízeně plovoucí kurz sledují, resp. kam až jsou schopni se znehodnocením vlastní měny zajít?

Předně je zřejmě pravdou, že devalvace mohla být opravdu podnícena slabšími čínskými daty, když zejména slábnoucí vývoz v kontextu deflačního prostředí nepůsobil dobře. A tak se oslabení vlastní měny hodí, zvláště v situaci, kdy sílu yuanu skrze fixní kurz k dolaru de facto řídil Fed. A ten se přitom chystá měnovou politiku utáhnout – tedy něco co čínská ekonomika a hlavně velmi zranitelný akciový a realitní trh nepotřebují. Zde je třeba si uvědomit, že vinou pevné vazby na dolar čínský juan v uplynulých kvartálech masivně posiloval oproti ostatním měnám - a nešlo zde přitom jen o euro, ale také o ostatní měny v regionu. Pokud by v této situaci čínská centrální banka dál držela neměnný pevný kurz na dolar, tak by jednak svoji měnu nechala zřejmě dále globálně posilovat a jednak by při aktuálním odlivu kapitálu ze země musela kurz bránit prodeji devizových rezerv.V obou případech se jedná o měnově restriktivní kroky, které jsou v situaci, kdy čínská ekonomika bojuje s deflací, zcela nelogické.