Krátce se tedy nejprve zastavme u kauzy italských bank, která se rozhořela právě ve stínu Brexitu a jde o klasickou ukázku toho, jak obtížně se prosazují uvnitř EU další stupně integrace v okamžiku, kdy zrovna není po chuti některé z velkých zemí unie. Tentokrát nejde o nic menšího než o bankovní unii, která je postupně budována a stojí mimo jiné na principu toho, že pokud se banka (v eurozóně) dostane do problémů, tak to jsou v první řadě její akcionáři a držitelé jejích dluhopisů, jež odnesou to, že musí být (eventuálně) zachráněna, resp. rekapitalizována z veřejných zdrojů. Tento princip chce nyní Itálie porušit a svým bankám (nelegálně) pomoci, což se Bruselu a Berlínu logicky nelíbí, neboť bankovní unie by dostala ránu do kotníku v situaci, kdy ještě nestála na vlastních nohou.Italský premiér Renzi, kterého v říjnu rovněž čeká referendum, však zjevně o zvoleném řešení nehodlá s Bruselem příliš diskutovat. Uvidíme tedy, zdali italská vláda s Evropskou komisí najde společnou řeč, nicméně slovní přestřelky italským bankám asi život neulehčí, přičemž jasno musí být do konce měsíce, kdy budou dokončeny stres testy evropských bank.