Dříve než přejdeme k tomu hlavnímu, a tím bylo jednání okleštěného ropného kartelu OPEC s Ruskem, krátce se zastavme u americké ekonomiky. Zde zaujala dvě čísla, která naznačují, že strach ze stagnace a deflace americké ekonomiky je možná předčasný. Jádrová složka výrobních cen v lednu prudce vzrostla, což platí o průmyslové výrobě samotné. Náš běžící odhad amerického HDP pro 1. čtvrtletí 2016, stojící zatím jen na několika méně důležitých číslech, tudíž rovněž nesignalizuje další propad amerického růstu. V kontextu dobrých dat z průmyslu, ale nakonec i silných lednových maloobchodních tržeb je paradoxní slyšet zřetelně holubičí hlasy z Fedu. Kromě zápisu z posledního jednání FOMC zde stojí za zmínku včerejší přednáška jestřába Bullarda (šéf Fedu v St. Loius), který byl s ohledem na klesající inflační očekávání velmi opatrný.

Pojďme ale k OPECu, který nám hezky ukázal, jak levnou a účinnou akcí může být pro producenty ropy koordinovaná verbální intervence. Plán na zmrazení produkce ropy na úrovních z ledna 2016 má ovšem stále několik ALE, přičemž to nejdůležitější je vědět, že v krátkodobém horizontu se tak na fyzickém trhu s ropou asi nic nezmění. I po zmrazení produkce OPECu a Ruska na úrovni z ledna 2016 by měl trh alespoň v první polovině roku zůstat v přebytku. Kromě toho jakákoliv dohoda na zmrazení či dokonce omezení těžby, která chce brát současný stav jako výchozí, nebude ze strany Íránu akceptována, neboť teprve v lednu došlo ke zrušení dlouhodobých západních sankcí, které omezovaly íránskou produkci ropy asi o 1 milión barelů denně (mb/d).